Sousede jsem v tom

Sousede

Amy

Nevím kolik bylo přesně hodin, ale vím, že v tu chvíli bych udělala cokoliv nebo klidně prodala i svou duši ďáblu, za kousek volného prostoru a čerstvého kyslíku. Byla jsem zavalena velkým syrovým kusem masa se spoustou tvrdých svalů... ach bože ty jeho svaly. Začala jsem se nad nimi rozplývat, když jsem si je vybavila, ale rychle jsem tu představu vytřepala ze své hlavy. Měla jsem pocit, že se snad udusím. Jeho ruka byla na mém hrudníku a drtila mě do postele. Z mých krásných kulatých prsíček do rána budou placky. Na břiše a na noze jsem měla jeho nohu. Noha mě tak brněla, že jsem měla pocit, že už musí být dávno fialová.

Jakkoliv jsem se snažila se pohnout nebo se odsunout nemělo to cenu. Ještě více se na mě nalepil. Když můj pohár trpělivosti přetekl nahlas jsem vyslovila jeho jméno. ,, Bille? Zlato? Mohl by ses trochu odsunout?"... nic. Žádná odezva. Ani to blbé chrochtnutí. Co občas z něj vyleze. ,, Bezva. On je snad mrtvej"

Když první pokus nevyšel, přišel na řadu plán B. Už nebudu tak hodná, když nemůžu spát já tak on taky. Z pod jeho těla jsem nějakým zázrakem vytáhla ruku. Div jsem si ji nevykloubila. Moje jediná záchrana byla to, že jsem ho vší silou píchla loktem do boku. Když jsem tak vykonala přes celý byt se ozval tak ohromující nářek, že to museli slyšet až ve vedlejším paneláku. Rychle jsem ho chytla rukou za ústa a dělala na něj grimasy, i když je nemohl vidět.

,, Proboha!? Ženská co tě to napadlo!! Chceš mě zabít nebo zmrzačit nebo obojí?..." chytil se za bok a strašně se svíjel bolestí. Já jen kroutila očima. Nebyla to kdejaká rána, aby se tu kroutil jako žížala. ,,Pro Boha!! Co tě to napadlo?? " řekl ,, Málem jsi mě udusil a pohřbil do postele svoji vahou já se jen bránila." ,, A to jsi mě nemohla zbudit normálně? " ,, Jo? myslíš, že tě jde zbudit normálně? Spíš jak mrtvola. I kdyby ti u hlavy bouchla atomovka tak by ses nevzbudil. Až po malém šťouchnutí. " řekla jsem a ušklíbla se. Což neviděl.

,, Malé šťouchnutí? Vždyť mám v boku díru až na druhou stranu!! Ne! Odmítám spát vedle surovkyně.!" vyškrábal se z postele. Vzal si peřinu hodil si ji na záda a udělal si z ní plášť jako superhrdina. A polštář si dal pod levý bok. A důležitě odkráčel. ,, Tohle ještě probereme ráno!! Teď se jdu v klidu vyspat!" Nakrčila jsem nos a pokrčila rameny. Zvedla jsem ruce nad hlavu a volným pádem jsem lehla do postele. Jak mi nohy vyletěly do vzduchu roztáhla jsem je a při dopadu na matraci jsem vytvořila hvězdici. ,, Konečně prostor!!" zamumlala jsem si pro sebe a za chvíli usnula.

Ahojky lidičky.
Tady máte další díl tak snad se bude líbit. Jinak pište komentáře.