Sousede jsem v tom

Boty

Byl víkend a Bill mi slíbil, že půjde semnou nakupovat boty. Bobek ale nečekal, co se bude dít. Když jsme vystupovali z auta Bill nadával.

„ To se všichni pomátli? Proč je tu tolik lidí přes víkend? To jdou taky nakupovat boty? Proč nejsou v přírodě?" mrmlal si pod nosem. Já jsem si mezitím sundala bundu. Už se začínalo čím dál víc ochlazovat, když se blížily Vánoce.

Bill si ale bundu nesundával.

Zvedla jsem jedno obočí a zkřivila rty do mého úšklebku, což znamenal snad všechno. Nepochopení, pohrdání, znechucení, šokovanost a tak dále.

Ale teď to bylo pro nepochopení. „ Ty jdeš v bundě? Vždyť ti tam bude pak horko a budeš se potit a pak to budeš tahat v ruce."

Bill zauvažoval. „ No jo. Máš pravdu lásko. Ten kousek do obchodu zvládnu v tričku." řekl a bundu si sundal a dal ji na zadní sedadlo auta.

„No ještě, že mě máš. Beze mě by si byl ztracený. " odpověděla jsem se smíchem a šla ke vchodu do nákupního centra. Bill rychle zamknul auto a dohnal mě. Chytil mě za ruku, propletl naše prsty. Kolem náš jezdili auta ve snaze najít ještě nějaké místo na zaparkování. Lidé se hnali do obchodního domu. A my dva šli a pohupovali spojenýma rukama do vzduchu jako malé děti.

Já se tomu smála a Bill jen zakroutil hlavou.

Když jsme byli v obchodě bylo to strašné. Tolik lidí jsem pohromadě snad ještě neviděla. Lidi byli jak utržení z řetězu.

„Tak Amy. Kde jdeme jako první."

„Tak co kdybychom zašli na jídlo? A pak boty a oblečení a pak zase boty" řekla jsem a už jsem si v hlavě představovala nějaké pěkné kotníkové nebo kozačky.

Bill kývl na souhlas.

Když jsme došli do sekce kde jsou obchody jen s jídlem bylo tu snad více lidí než kdekoliv jinde.

„Tak Amy dáme rychlé jídlo? Nebo nějakou restauraci?" řekl Bill.

„Dáme rychlé jídlo " řekla jsem a táhla ho za ruku přes dav lidí k rychlému občerstvení. Když jsme došli a já viděla, ten výběr byla jsem ztracená.

„ Tak co sluníčko? Co si dáš? Já už mám vybráno."řekl, ale už věděl, co bude následovat.

Po dlouhém dívání a naříkání a různých grimasách jsem si konečně vybrala.

Bill si oddechl. A šli jsme se postavit do fronty. Ve frontě jsme se objímali. A čekali, než na nás dojde řada.

Nemuseli jsme čekat ani 5 minut a dostali jsme jídlo.

Bill vzal tácek s jídlem a já příbory a šli jsme hledat místo na sednutí.

Když jsme ho našli sedli jsme si naproti sobě.

„Tady máš svoje jídlo" řekl a podal mi talíř a já mu na oplátku podala plastové příbory.

Poděkovali jsme navzájem a pustili jsme se do jídla.

„ No zlato tak co jsi připravený? Bude to náročné. " řekla jsem mu a snažila se ho trochu poškádlit.

Bill nedal nic na sobě znát. „ Jsem připravený na všechno. Slíbil jsem ti, že budu s tebou nakupovat tak to dodržím a nic mě nezastaví. " řekl hrdinsky.

„ Tak co chutná ti to? " zeptala jsem se ho a Bill ukázal, ať zkusím.

Taky jsem mu ukázala, ať ochutná.