neuměl být depresivníᴶᴵᴷᴼᴼᴷ

Ο ο [:ómíkron:]

  ani ne týden po jeho kolabsu znovu na nohou, ovšem zamknut v bytě černovlasého, dohled nad jeho stravou a čímkoliv, co dělá - tedy když se vrátí černovlasý do svého domova, většinou v těsném časovém závěsu s jejich bandou.

  brunet často křičel ve frustraci, avšak to bylo jeho tajemství - vždy si nějaké našel, ať už to bylo kdekoliv - a nikdo na něj nepřišel, čili to bylo složité na něj přijít. Ono už jen přijít na jeho náladu nebylo nejlehčí.

  prudce vytočil hlavu za třísknutím dveří a rychle své tělo schoval pod deku, jelikož ležel v obyváku, a to nebylo tak daleko od vchodové haly. Nechtěl se s nikým bavit, nebavilo jej být zavřený na jednom místě tak dlouhou dobu jenom kvůli podezření.

  "ach, jsi tak roztomilý když spíš" uslyšel zamumlání a následné zvuky, přičemž se u jeho nohou mírně prohnulo místo - sedl si na kraj pohovky a nyní mu začne vyčítat, jaký to byl idiot a co si o sobě myslel. "Víš, je to těžké i pro mne, vzhledem k mému vztahu k tobě a jednostrané lásce, ale vím, že bys své tělo nevystavil něčemu tak odpornému. Jsi krásný, jenže to nedokážeš vidět, slyšíš? Jsi to nejleší, co se mi kdy mohlo přihodit a připomínáš všem anděla s velkým srdcem. To, jak jsi přišel k taemu, když mu umřela babička, prostě i přes to, že tě vzbudil ve 2 hodiny ráno a tys s ním plakal. Nebo ten den, kdy bylo seokjinovi naprosto blbě a tys mu pomohl, či yoongimu a namjoonovi s kocovinou. Žijící anděl.." ozval se dlouhý vzdech a s ním ucítil i ruku na své tváři.

  brunet se vymrštil do sedu, dal černovlasému malou pusu na tvář a znovu se zahrabal pod deku, tentokrát více, aby jej černovlasý neotravoval.

 nebyl to mýtus, jeho rty byly dokonalé
pravda.