neuměl být depresivníᴶᴵᴷᴼᴼᴷ

Μ μ [:mí:]

  tři nejmladší ze skupiny šli vedle sebe, nejmenší mezi dvěma nejvyššími, jako to bylo reflexem 'při ochraně mladšího', byť to teoreticky a ani prakticky pravda nebyla. Trojice mířila do nejbližší kavárny, vesele si povídali o nejnovějších hrách a tom, jak si zase bude jejich okolí stěžovat, že se neučí - ale taktéž o velkých zkouškách v baletním kroužku a několika soutěžím s emocionálním tancem, které čekají menšího bruneta.

  prostřední mladík se na chvíli pozastavil a povyhoupl si tašku na svých zádech, aby se mu lépe nesla, čehož si povšiml černovlasý a tašku mu bez jakéhokoliv upozornění či vysvětlení vzal - avšak k jeho překvapení, zase tak těžká nebyla.

  "děkuji" zamumlal tiše a nervózně sebou ošil, doopravdy nebyl ve své kůži a nejraději by se na několik dní zavřel do svého pokoje a ony zkoušky se soutěži pomeškal - bohužel ale byl středem pozornosti, jelikož muži se v těchto dvou stylech tance nevyskytují skoro vůbec.

  "aw, neboj, vše bude v pořádku" vyšší brunet jej chytl za ruku a zářivě se na něj usmál, jelikož věděl, jak dokáže jeho přítel vyšilovat - nebylo to tak, že by jej za to urážel, ale přišlo mu to vtipné. A tak jej chytl i černovlasý, protože předci měl možnost držet svůj crush za ruku.

 ten batoh byl těžký.
lež.