Rudé peříčko✔

24.peříčko

Uběhl týden od konkurzu a přípravy se nastartovaly skvěle. Zaira, která měla na starosti kulisy, vytvořila dech beroucí návrhy a spolu se svými asistenty, které si vybrala sama, začali postupně pracovat na realizaci.

Jamie s Roccuou se starali o kostýmy. Sayuri se trochu v šití vyznala, protože její matka byla vyučená švadlena, tak nenastali žádné problémy. Jamie s Roccuou předložili návrhy pro hlavní tři postavy a komparz, které zatím měli navržené. Jak Anya se Sayuri byly spokojené a nemohly se dočkat, až uvidí kostýmy hotové před sebou a budou si je moc vyzkoušet.

Narciso se svými tanečníky byl nad míru spokojen a stále je chválil. Rychle se učili choreografii, rychle chápali, co mají kde a jak dělat a i těžší kousky nebyly problém.

Anya často hovořila s Havaldem ohledně hudby, orchestru. Anya studovala v minulém životě na konzervatoři a k hudbě měla velice blízko. Sayuri se jim do toho nepletla, protože by to bylo k ničemu. Hudbě rozuměla asi jako koza petrželi.

Společně se věnovaly hercům a sobě navzájem. Anya se přiznala, že před střední školou chodila na dramatický kroužek. Takže největší amatér tu byla Sayuri. Nikdy v ničem nehrála, ale i přes to se snažila podávat co nejlepší výkony. Bála se, aby nepřehrávala. O falešné zpívání se postará Chanarong, který dokáže z falešného zpěvu vytvořil zpěv, který hladí duši.

Zkoušeli každý den dvě hodiny. Všem bylo jasné, že se texty nebudou moc extra učit. Tak bylo třeba často trénovat. Na každý trénink se přišla podívat Gaia. Sayuri nechtěla, aby to někdo viděl, ale Anya ji přesvědčila, aby Gaia zůstala. Ne že by Sayuri vadila Gaia, to vůbec ne, to malé, ohnivé, patnáctileté pískle měla ráda, ale nechtěla, aby tu byla, protože nechtěla, aby sem vzala další své kamarádky a nestali se tréninky veřejnými. Mohlo by to být dosti lidem nepříjemné a také chtěla, aby představení bylo překvapení.

Dnes měla Sayuri po zkoušce hned soukromou hodinu. I přes to, že venku bylo zataženo a vypadalo to na déšť, už to začalo připomínat jaro. Zvolna se začala zvyšovat denní teplota, na stromech pupeny začaly rašit. I člověk měl lepší náladu po dlouhé zimě.

Dívka vystoupala všechny schody až do třetího patra a zaklepala na dveře kabinetu. Dlouho se nic neozývalo. Dívka chtěla zaťukat znovu, ale než to stihla, dveře se otevřely a v nich stál Profesor. Jako vždy měl na sobě šedý oblek s vestou a jeho pečlivě upravené blonďaté vlasy se snažily získat svobodu.

,,Už jsem na tebe čekal." oznámil vesele. Nejspíše se těšil na jejich hodinu.

,,Omlouvám se, jestli jdu pozdě." usmála se Sayuri mile.

,,Neboj, jdeš právě včas," ujistil ji. ,,Můžeme vyrazit." zavřel za sebou dveře a začal scházel schody dolů.

-To jsem ty schody šlapala zbytečně?!-

Neochotně se vydala za ním. ,,Já myslela, že budeme u Vás, v kabinetu." snažila se mírně naznačit, že jí mohl rovnou říct, ať počká venku.

,,To ty schody jsou tak hrozné?" podivil se.

-Ne, je to procházka po pláži.-

,,Celkem jsem si zvykla na minulé škole." přiznala.

Vyšli z budovy a vydali se k lesu, který chránil celou školu na pevnině. Šli k jezeru a pak podél pobřeží a zvedající se srázu. ,,Kam jdeme?" nemohla zakrýt svou zvědavost.

,,Na jedno místo, kam moc lidi nechodí," prohlásil neutrálně. ,,Můžeš tu cvičit nebo být tu sama, pokud by se ti zachtělo. Vím, že nerada trávíš čas sama, ale třeba někdy v budoucnu."