Dvojí život (Dramione) - DO PROSINCE POZASTAVENO

Beznaděj

Paprsky slunce, osvětlující jinak temnou místnost, začínaly slábnout, když se mladá nebelvírka svezla do staletého prachu. Její ruce klouzaly po podlaze, hledajíc uvolněné prkno, nebo cokoliv jiného, co by dělalo dům zajímavým.

V hlavě se jí při tom střídala jedna myšlenka za druhou: „Jak dlouho se ještě zvládnu Jane vyhýbat? K čemu je Malfoyovi rozpadlý dům? Kdo je Katherine? Proč ani jedno místo z fotografií nebylo ničím speciální? Copak jsem ho nechala, aby se mě dotýkal, zbytečně? Kolik dní uběhlo od té noci? Týden? Dva? Co jsem komu udělala? Proč cítím na krku jeho dech? Kdy tu naposledy někdo uklízel? ....“

„Hej! Něco tu mám!“ozval se z přízemí Williamův hlas, který Hermionu donutil se prudce zvednout a rozběhnout se do malého salónku.

~~~~~~

Salónek byl dobře osvícený, čemuž napomáhaly i bíle natřené zdi. Uprostřed místnosti seděla žena s mahagonovými vlasy, jež nyní zakrývaly její obličej.

Hermiona udělala několik kroků směrem ke křeslu, na kterém žena seděla. Měla při tom pocit, jako by se její chodidla ani nedotýkala země.

„Maminko?“ozval se ode dveří slabý hlas. Hermiona se otočila a spatřila malou holčičku v zelené košilce. Panenka v její ruce se nebezpečně houpala na kousku látky, který tak tak držel tělíčko připojené k panenčině ručičce, když se dívka pomalu přemisťovala přímo před spící ženu.

Hermiona zatajila dech, když dívenka natáhla ruku k matčině hrudi a dotkla se medailónku, který se ve světle zaleskl. Nevěděla proč, ale najednou jí polil nepříjemný pocit, že s tou ženou není něco v pořádku.

Vysvětlení přišlo jen o chvíli později, kdy dívenka zvedla ruku o něco výš a odhrnula vlasy z matčiny tváře.

Ozvala se rána, když se tělo ženy převrátilo dopředu a zavalilo malou holčičku.

Poslední, co slyšela, byl jekot. Nevěděla, zda byl její nebo dívčin, ale bylo jí jasné, že už zohavenou tvář kdysi nejspíš krásné ženy z hlavy nedostane.

~~~~~~

Tenká látka se snesla k zemi, když se nebelvírská dívka prudce zvedla z postele a rozběhla se do koupelny. Ve tmě nahmatala okraj záchoda, než se začala dávit.

Slyšela z chodby kroky a následně přihmouřila oči, když místnost zalilo světlo a odhalilo tak medailon na dívčině krku.

Medailon, který to odpoledne našel William v rozpadlém salónku. Medailon s temnou minulostí.

Krvavý medailon...

Děkuji za milé komentáře a omlouvám se za čekání. Snad se vám kapitola líbila a moc jsem vás jí nezmátla - v budoucnu se dočkáte vysvětlení.