Caramel macchiato [Vkook FF] {pozastaveno}

IV.

Jungkook

Jakmile nám donesli naši objednávku, Jimin se do ní s radostí pustil.

"Ta čokoláda je výborná! Co to tvoje macchiato?" vykřikl.

"Nevím." Vzal jsem si tedy brčko do ruky a kousek se napil.

"O můj bože..."

"Tak co?" vyzvídal se dál.

"Nikdy v životě jsem nepil nic lepšího." A nelhal jsem. Nikdy jsem moc kafe nepil, vždy jsem měl radši čaj, ale tohle bylo doopravdy vynikajicí. Jak jen může nějaký nápoj chutnat tak dobře?
Vyhledal jsem toho číšníka, Tae-a, a chvíli ho pozoroval. To on udělal tu kávu? Pokud ano, musím uznat, že má asi talent. Nebo kouzelná kávová zrnka, nevím.
Všechny vždy obsloužil s úsměvem, ale všiml jsem si, že se pořád otáčí za jednou holkou, která seděla na druhé straně kavárny. Je to jeho přítelkyně? Ne... to by ji oslovil. Takže prostě někdo, kdo se mu líbí? Nejspíš...

"Jeone Jungkooku, já tě asi nikdy nepochopím." zasmál se Jimin.

"Co?"

"Už na toho číšníka zíráš dobrých deset minut. Nedokážu však poznat, jestli ho nenávidíš, nebo miluješ."

"Pche." uchechtl jsem se. "Tak zaprvé, jenom kvůli tomu, že se mi líbí kluci, neznamená, že se zamiluju do každého, kterého uvidím a za druhé, i přes to, že udělal tak výbornou kávu, tak mi před dvaceti minutami zničil kariéru. Takže můžeš dvakrát hádat."

"Miluješ ho."

"Ty jseš fakt debil."

~

Další dny se nic nezměnilo, jen ve škole přitvrdili. Jimin se mě od minulé středy také neustále ptá, jestli s ním opět zajdu do té kavárny, ale já vždy odmítnu, nechápu, o co mu jde. Dnešek bohužel nebyl výjimkou.
Po škole jsem si sedl před školu na lavičku, vytáhl svůj skicák a čmáral nápady na další kresby. To, že mě nevzali, neznamená, že s kreslením skončím. Pořád mě to baví. Navíc potřebuji nějak zabít čas než Jiminovi skončí poslední hodina.
Po pár minutách jsem skončil s plnou stránkou načrtnutých portérů různých vymyšlených lidí. Možná z toho i něco vznikne.

"Kookie!" zaznělo mi za zády, když jsem ještě dolaďoval detaily na posledním obličeji na papíře.

"Co to kreslíš?"

"Ani nevím. Jen tak, co mě tak napadne."

U jiných by mi vadilo, že mi přes rameno nahlíží do skicáku, a okamžitě bych ho zavřel, ale u Jimina je to jinak. Jsem už zvyklý, vždy ho zajímá, co zrovna vytvářím.

"Hezký." pochválí mě a na tváři mu hraje lehký úsměv. Najednou se ale zvětší, jako by si vzpoměl na něco hrozně vtipného.

"Co?" zeptám se nechápavě. "Proč se tak tváříš?"

"Aaale, jen, že tahle tvář vypadá trochu jako ten číšník z té kavárny." ukáže na obličej přesně uprostřed stránky.
Kouknu se na skicák více podrobněji.
Sakra, má pravdu. Vezmu tužku a okamžitě tvář zaškrtám, aby nebyla vidět. To Jimina ale jen více rozesměje.

"Ale ale, copak?" zeptá se šibalsky. "Nechceš tam snad dneska zajít? Já mám chuť na další horkou čokoládu se šlehačkou, ale jak to tak vypadá, ty toužíš po něčem trochu jiném."