NEŽ JSEM TĚ POZNALA #TOGETHER#

KDYŽ TO ZROVNA NEČEKÁŠ,ŽIVOT TI VRAZÍ FACKU

Ráno sem se vzbudila ve stejnè poloze jako jsem usnula. Bolela mně záda,ruka,nohy a hlava. Už sem pomalu taky padala hlady protože navečer sem ani nechtěla jít dolů a najíst se. Tak sem si tedy vzala župan a trošku si upravila vlasy. Koukla sem se na červenou tvář od včerejška jak mi Ben vrazil. Taky to byla rána až to museli slyset sousedè. Scházím dolů schody a slyším mámu jak si povídá s Benem. ,,Ahoj miláčku jak si se vyspala?" Jojo dobře,odpověděla sem. A unaveně sem se posadila a usmála na náznak že sem v pořádku. Máma však věděla že se mnou něco je,tak vzala nějaký lèk ze skříňky a brala si lžičku aby na ni mohla sirup nalít. Ben ale zasáhl a neodpustil si slovíčko drahý.... Celou větou: ten lèk byl moc drahý. Tak je doprdele miliardář tak co chce?! A ten lèk kupovala navíc moje máma. Jo a to mu jako vadí že mi chce dát nějaký vitamíny který sou mi stejně k hovnu? Pane bože ja se fakt poseru! Mamka na něj hodila pohled jako ,,děje se něco"
Ben se jenom usmál a napil svèho kafe kterè mu dělala určitě nějaká děvka(jako uklízečka,jo máme uklízečky protože naši sou líní jako prasata) vzala sem si do ruky chleba s rukolou a vydala se zpět nahoru. Mám od doktora nařízenej klid a co nejmíň pohybu. A proto mně včera Ben zmlátil a zjebal👌 výborný.
Já nwm co dělámšpatně. Chci domů za tátou,zpátky do Ameriky a chci zpátky svýho taťku.Ten mně miloval a nikdy na mně nebyl tak zlej. S mámou sme byly šťastní máma s tátou byly šťastní. Ale co se pak stalo? Život mi vrazil facku 😔 cejtim se jako nikdo Dylan je v nemocnici a jenom protože ja sem běžela a nerozhlýdla se a běžela sem protože sem běžla tady a ne v Americe (logika👌😂). Kvůli mně je Dylan v nemocnici,kvůli mně mohl umřít. Já za vsechno můžu.
Chtěla sem prič,chtěla sem odsud. Chtěla sem si hlavně srovnat myšlenky.

Sešla jsem dolů kde byl jenom Ben. Máma však byla u bazènu.

,,Mami"?

,,Co je"? ☺

,,Mohla bych na chvilku ven"?

,,Máš být doma"

,,Já vím ale bylo by dobrý být alespoň třeba chvilku v lese".

,,No tak běž,ale mobil si vem s sebou".

,,Děkuju''

Do tašky sem si nahazela peněženku,mikynu kdyby pršelo sluchátka a Sprite (jako to pití😂). Tak aby nikdo neviděl že mám tašku sem se vyplížila z baráku a chytla bus který mířil k nemocnici. Na recepci sem se zeptala kde je Dyllanův pokoj.

Číslo 8 Druhè patro

První,druhý patro a teď jenom ten zatracenej pokoj 75,74,73 no tak to si ze mně děláš prdel ne?!
Nato aby sem se tady srala s číslama sem nemněla čas. Proto sem hodila sprinta až na konec chodby.

Au! Moje ruka,, moc mně bolela od toho běhu. Ale pozityvní bylo že sem našla číslo 8. Zdviřile sem zaklepala a vstoupila. V posteli ležel Dylan. Spal.... Byl jako mrtvý,bledý,unavený,namodralý....... Cože namodralý??!!!! On se něčím dusí!!!!!!!!
Sestro!
Sežeňte někdo sestru nebo doktora!!!!!
Honem on se dusí!!!!!!