Ptám se sama sebe dnes a denně je to má každodenní otázka každodenní rituál...
Každý den mi to nedá spát bojím se že se brzy stane nečekaná věc bojím se dnes a denně co se stane brzy se mnou co bude dál a jaký bude dál život.
Nemám na tyto otázky žádnou odpověď pořád vzpomínám na ten den kdy se to všechno stalo pořád si to dávám za vinu ten den byl i můj den osudoví...
Stala se ta věc která se stát naprosto vůbec neměla stala se ta věc co nikdo nečekal ne jen že jsem odešla od kluka kterého jsem milovala a miluji do dnes ale už bohužel marně ale měsíc na to my zemřela babička do dnes to všechno bolí vše si do dnes dávám za vinu pardon vlastně měsíc na to co jsem odešla od přítele tak se zabil můj strýc mamky brácha a rok na to co se zabil strýc že se oběsil zemřela má babička v nemocnici a už jsem ji viděla jen naposled když už jsme všichni bohužel věděli že to je konec doktoři jí otevřeli měla nějákou nemoc na kterou zemřela co nám dříve doktoři říkali a jak jí otevřeli přišel ji na to vzduch a do čtvrt roku už nebyla bohužel mezi námi živými a teď na ně vzpomínáme jen v tom dobrém máme je v srdci a myslíme na ně.
A tím začli i mé problémi z úzkostmi ještě více ještě více jsem se uzavřela do sebe začla jsem se utápět v žalu a mělo to hodně velký dopad na mou psychiku ještě do dnes bohužel má ale už né takový uklidnuju se kreslením natáčením atd.
Začla zase škola a já už věděla co mě čeká veděla jsem že to bude zase krutá šikana že to na té škole nevidržím psychicky ani fyzicky je to takový kolotoč všude na každé škole od 5.třídy jsem měla pořád jen šikanu pořád jsem slyšela nadávky podrážení a na každém rohu jsem akorat tak slyšela jak mě každý pomlouvá a slišela jsem hrozné věci ve stylu vipadáš jak obluda vipadni odtaď příšery tu nikdo nechce a ty neumíš nic atp. a do dnes toto všechno zažívám a sliším na každém rohu. do dnes mě to přitěžuje. a já už nemám tolik sílu abich všechni posílala do háje protože už mi to nedava nic jen bolest a zklamání jací lidé dokaží mnohdy být. Bolí to jak jsou lidé krutý neumějí dát druhou šanci koukají jen na vzhled atd. na to jestli ten člověk má peníze nebo ne jestli je hezkej sexy nebo ne lidi život není o penězích a o kráse.. každého z nás to jednou dostane a pak budeme potřebovat pomoct mi a nikdo nám nepomuže protoze z nas vsichni budou delat ti co driv umeli vsechno a najednou neumej nic ale mi kdiz vam pomahame tak to nevidite kdiz mi potrebujeme pomoct nahodu tak nejdete a nepomuzete a to dost i trochu boli je mi z techto lidi mnohdi i na nic protoze to nema ani smisl neco takoveho nikdo si to neuvedomi a mi budem porat trpet uvedomit bi si meli lide ale i zto ze kazdy jsme nejakej ze kazdy mame jinou plet jinou vizas jinou narodost a ne bejt rasisti naprikla a smat se nekomu kdo je nejak nemocnej a nemuze za to..
stejne jako ty a vfim ze to budes cist pamatuj mam te rada a bud jen stastnej.. tvoije mila kopirka (neco jak segruse spise kamojda)
a timto se svami pro dnesek louci vase kocicinka a tady neco na zaver pribehu..
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
