Když jsem se ráno probudila, ucítila jsem vůni tvarohové bábovky. Plácla jsem sebou zpátky do postele a zamyslela jsem se nad svým životem.
Narodila jsem se před 16ti lety, v mých 6ti letech mi zemřela maminka, o 4 roky později se můj táta znovu oženil s Cruellou. Cruella má dceru Janne a syna Lukase. Lukas mi pořád rozkazuje a připadám si jako Popelka. Janne je na mě velice hodná, ale vždy když je Lukas poblíž, tak se ke mně chová hnusně. Takhle to už jde 6 let. Cruella s Lukasem a Jannou vstávají tak kolem 12:00, takže mám do dvanácti dost času.
Najednou jsem uslyšela: ,,Ann, je Ti něco? Slyšel jsem, že jsi už vstala. Jaktože nejdeš na snídani?" volal mě táta.
Můj táta se jmenuje Henry. Je mu 43 let a pracuje jako autotechnik. Pořád je někde pryč, ale stejně vydělává málo peněz.
,,Už běžím." křikla jsem na tátu.
U snídaně mi táta s plnou pusou bábovky řekl: ,,Dcerunko, musím odjet na rok do Irska, a ty tu zůstaneš s Cruellou, Lukasem a s Janne. Omlouvám se ti, ale musím tam jet." Přestala jsem jíst, byla jsem zvyklá, že táta odjíždí na dva týdny pryč, ale na rok? Táta viděl, jak se tvářím a začal se mi omlouvat: ,,Promiň Ann, je mi to líto, ale když to vydržíš, budeme se moct přestěhovat do lepšího domku než teď a já ti přivezu cokoliv si budeš přát."
Zamyslela jsem se nad tím máme malinký oprýskaný domek, takže přestěhovat se by bylo super, ale přece jenom je to celý rok.
A tak jsem řekla tátovi: ,,Musím se nad tím ještě zamyslet." A se špatnou náladou jsem odešla do pokoje.
Julča
