Už je to týden, co táta odjel do Irska a mě už to přerstává bavit.
Pořád je to Ann tohle a Ann tamhleto.
Stýská se mi po tátovi, sice mi slíbil, že mi přiveze novou vlnu na výrobu loutek, pro můj loutkářský soubor, ale stejně se mi po něm hrozně stýská. Začínám toho mít dost a plánuju cestu za tátou.
Nejdříve jsem si vzala malý batůžek, do kterého jsem si dala: pití, jablečný závin, náhradní a teplejší oblečení, kartáček s pastou a hřeben. Řekla jsem Cruelle, že jdu podojit naši kravičku a vyrazila jsem. Naposledy jsem se pohlédla na náš domek a zasnila se, co všechno jsem s ním prožila.
Přestěhovali jsme se, když mi zemřela mamka, protože náš starý dům ve mně budil staré vzpomínky. Žijeme zde už 10 let. Mám to tu ráda, i když je to tu malé a ošoupané.
Utrhla jsem si poslední bylinku z naší zahrádky a vydala jsem se na cestu neznámo kam.
