my seductive cellmate + vkook

01

Do obličeje mu foukal nepříjemný a ostrý vítr když konečně vystoupil z auta. Podíval se na bílou budovu s šedými hlavními dveřmi před kterou právě stál. Celá budova byla ohraničena plotem s ostrými hroty na vršku. Nikdy si nemyslel, že by této věci musel čelit. Nemyslel si, že by někdy musel stát před zastrašující budovou, která v něm okamžitě vzbuzovala strach a husí kůži po celém těle.

Dva policajti ho začali táhnout dovnitř budovy a zavřeli velikou bránu, díky které se ozval nepříjemný zvuk s ozvěnou.

Když vstoupili do budovy, byl pozdraven vysokým, vypracovaným mužem, který ho velmi škaredě pozoroval. Silně polkl. Byl vyděšen. Muž měl v ruce měl obušek, pouta a Glock 22 , který mu ještě dodával na děsivém vzhledu.

Dva muži, kteří ho sem dovedli mu přikázali, aby se svlíkl. Museli zkontrolovat, jestli u sebe neměl nějaké nebezpečné věci.

Po pár minutách mu podali jiné oblečení, aby se do nich oblékl zatímco oni prohledávali jeho staré oblečení.

"Pane, vypadá že u sebe nic nemá."

Muž, který stále stál před ním pouze přikývl.

"Můžete už jít, dovedu ho do cely. Děkuju."

Oba dva přikývli v souhlasu a rozešli se chodbou pryč.

Ten velký muž s ním znova navázal oční kontakt a koukal na něj jako kdyby to byl kus masa, který se má sníst. Zasmál se když uviděl jak moc se bojí.

"Dobře krasný chlapče, budeš v cele číslo 509." Vzal ho za jednu paži a táhl ho za sebou. Mezitímco šli po různých chodbách, rozhlížel se všude kolem sebe.

Lidé spící na velmi tvrdých postelích s tenkou dekou jako jediný zdroj tepla. Také si všiml jak ho ostatní přes všechny ty ocelové tyče pozorovali. Někteří se na něj podivně dívali, ostatní se jen ušklíbli nebo zapískali když si ho od hlavy k patě prohlíželi.

Necítil se moc dobře, bál se všech kteří byli jen o něco vyšší, svalnatější a rozhodně silnější než on. Všichni vypadali jako kdyby ho mohli bez problémů za minutu zničit.

Vysoký muž který ho neustále táhl za sebou, vyrušil jeho myšlenky.

"Takže. Si jeden z těch kteří mají spolubydlícího. Takže si vlastně šťastlivec." Zasmál se a poté se na něj podíval. "a věř mi, zrovna ty potřebuješ někoho koho se můžeš držet." Řekl skoro soucitně.

Když konečně došli k cele číslo 509, uviděl palandu a malinký záchod v rohu pokoje. Všechno vypadalo nudně a bez života.

"Tvůj spolubydlící je Jeon Jungkook, byl bych okolo něj opatrný. Může na tebe hodný, pokud se mu budeš líbit. Ale pokud ne..budeš tu mít hodně zlé dny."

Nasucho polkl a své oči z šoku lehce vykulil. Snažil se zklidnit, bude to člověk se kterým bude muset pár let "bydlet". S malými krůčky otevřel železné dveře a nejistě vešel dovnitř.

"Hodně štěstí nováčku, budeš to potřebovat." Řekl muž a lehce se uchechtl. Poté za ním zavřel dveře.

Mlčel a nehýbal se.  Nevěděl, jestli mohl promluvit a nebo ne. Sledoval své boty a jeho ruce byly celé zpocené z nervozity.

"Kdopak si?" Promluvil z ničeho nic hlas. Naskočila mu husí kůže. Nevěděl co odpovědět a proto nadále mlčel a pozoroval své boty.

"Jsi kvůli mě nervozní?" Zeptal se hlas , který byl už o něco blíže než dřív.

"To je roztomilé." Uchechtl se a prohlížel si ho ze všech stran. Stál před nervozním chlapcem, který měl červené tváře s potutelným úšklebkem.

Oblízl si rty a lehce se k němu naklonil. "Ptal jsem se tě na jméno, odpověz mi. Nebo tě mám nějak donutit?" Zašeptal mu do ucha. Znova byl vyděšený k smrti.

Konečně se odhodlal promluvit, potom co jeho spolubydlící řekl.

"K-Kim Taehyung." Řekl tiše, skoro šeptem. Pro jeho spolubydlícího štěstí, všude bylo ticho a moc dobře ho slyšel.

"Kim Taehyung." Zopakoval po něm Jungkook, který si právě prohlížel jeho tělo. Zničeho nic ho ale vzal za bradu a byl tak blízko, že se jejich nosy téměř dotýkaly.

Ušklíbl se.

"Máš štěstí, že si roztomilý Kim Taehyung."

-

ano,ano,ano novy pribeh!! doufam ze se vam bude libit jelikoz ja tenhle pribeh zboznuju. jako vzdy jde pouze o preklad. 

official story is by @taeslostboy.