Fotograf ✔ [Zach Herron] OPRAVUJE SE

1. Kapitola

Školní rok byl v plném proudu, jenže Lea před sebou měla první den na nové škole. Její milovaný otec dostal v práci nabídku na lepší pozici, s čímž přišli dvě nové věci a těmi byli vyšší plat, který rodina potřebovala a byla to hlavní motivace v jejich stěhování a druhé věc bylo právě stěhování se do naprosto jiného státu v USA. Ze Severní Karolíny do Texasu. Z místa, kde měla plno kamarádů na místo, kde neznala nikoho, protože v Texasu nikdy nebyla.

Mamka jí nabídla, že při cestě do práce jí může odvézt do školy, aby nemusela pěšky nebo autobusem hned první den. Nebylo to složité se dopravit autobusem do školy, protože se zastávka nacházela jen několik pár metrů od jejich domu. Lea nejdříve odmítala a byla proti tomu, aby jí máma do školy v její první den odvezla, protože to bylo trapné. Kdo ještě na střední jezdí s rodiči do školy? Jen šprti, kteří chtějí být šikanovaní, protože si tímto o to říkají. Nakonec však uznala, že s ní nemusí jezdit až před vchod školy, a že pro ni bude lepší, když s ní někdo pojede, protože už takhle byla nervózní a nepotřebovala na to být sama. S jedním z rodičů po svém boku by se mohla cítit přeci jen trochu méně nervózněji.

A také se cítila méně nervózně. Cestou autem si s mamkou zpívali Španělské písničky a snažili se nemyslet na to, že obě mají dneska svůj velký den. Lea první den v nové škole, kde musí zapůsobit, jinak po zbytek školního roku bude ta divná holka, co přestoupila a ani se s nikým neskamarádila. A její máma měla první den v nové práce, kam musela nastoupit po tom, co její otec dostal to povýšení. Bohužel firma, ve které do té doby pracovala se v Texasu nenacházela, a tak musela dát výpověď a najít si práci novou.

Nervozita se navrátila ve chvíli, kdy její máma zapomněla zastavit kousek od školy a zastavila přímo před hlavní budovou, kde se shromažďovalo, v tuto hodinu, nejvíce studentů. Budova, která pro Leau bude představovat nový začátek, protože do své staré školy se už nikdy nevrátí. Zbytek svých středoškolských let, o kterých se mluví jako o nejlepších, které může člověk zažít, prožije zde v Dallasu, Texas.

Auto zastavilo a jen se mírně klepalo, protože žena za volantem nevypnula motor. Nahazovala by ho zbytečně dlouho a tím zdržovala osoby za nimi. Brunetka za volantem pohlédla vedle sebe na svou dceru pohledem, který měl Lee říct jen jedno „Je čas."

Byl čas. Lea musela vystoupit, pořádně se nadechnout, aby zahnala strach a nervozitu a s hlavou vztyčenou vyjít do té šedo-červené budovy, kterou od teď bude nazývat svou školou.

Lea naposledy pohlédla na svou matku. Ta se usmívala od ucha k uchu, a když si všimla, že na ní její dcera hledí tak zvedla oba palce, aby tím brunetku povzbudila. Pořádně se nadechla, tak, aby měla své plíce plné kyslíku a následně dlouze a pomalu vydechla, aby zklidnila své rychle bijící srdce. Popadla kliku, otevřela dveře a vyšla ven do teplého a trochu vlhkého Texaského vzduchu.

Před dívkou se najednou tyčila dvou patrová budova, která se však zdála být obrovská spíše svou délkou než výškou – v Severní Karolíně měla její škola čtyři patra, takže tahle dvou patrová budova byla rozhodně velká změna. Lee bude pro začátek stačit to, že konečně nemusí chodit po ránu až do čtvrtého patra, jen aby se učila matematiku. Tady půjde maximálně o jedno patro výš, a to bude všechno. To by mohla zvládnout. Nad vchodem se tyčil nápis, který oznamoval, jak se škola jmenuje a po obou stranách tohoto názvu se tyčil i školní maskot – Texaský dlouhorohý skot.

Dívce nezbývalo nic jiného než se naposledy pořádně nadechnout a udělat těch pár kroků, aby vstoupila do vnitřních prostranství budovy.

Za vchodovými dveřmi se nacházela, na Leau, která byla zvyklá na vysokou školu, až moc dlouhá chodba. Snažila se všímat lidí okolo ní. Lidí, kolem kterých procházela, když se snažila najít ředitelnu, u které doufala, že se nachází tím směrem, kterým v ten moment šla.