Drowning Rose

1

Ten nejhorší zvuk na světě, budík, se rozlehl po ještě nezabydleném pokoji. Otráveně jsem vytáhla ruku z podvyhřáté peřiny a vypla ten mučící přístroj. Podívala jsem se na hodiny na budíku, 6:00 proč sakra vstávám tak brzo ? Vždyť jsou ještě prázdn.......ne.....ne.......ne! ,, Ja nechciiiiiiii"
S tímhle jsem vstala a odšourala se k mojí " skříni " což je velký kufr s oblečením. Ano, bydlíme tu asi měsíc a ja furt nemám vybaveno. A víte proč ? Protože jsem líná !

Na svůj "super" prvni den školy jsem si vzala obyčejné černé džíny, bílé tričko a tmavě šedou mikinu, a ne nebude mi vedro. Potom jse si šla spravit ranní hygienu. Rozčesala jsem si své modré, ano slyšíte správně, vlasy které mam nějak pod ramena, a nechala je rozpuštěné. Ještě jsem si vzala svůj tmavě modrý batoh a do něho nahazela něco na psaní, blok, mobil a peněženku.

Sešla jsem dolu do kuchyně a "překvapivě" tam nikdo nebyl. Matka je asi někde za nějakým barem, probírá se z kocoviny a nebo je s nějakým náhodným typkem. Jak ja ji nesnáším. Vzala jsem si jablko do kterého jsem se hned zakousla a s nim v puse jsem si obula černé konversky.

Došla jsem na zastávku a jablko vyhodila do koše co tam byl. Podívala jsem se na hodiny v mobilu, hmm 7:00 autobus mi jede až za patnáct minut. Sedla jsem si na lavičku a hned zapla wattpad ve kterém jsem si najela na svůj oblíbeny příběh, neboli creepypastu, Jeff the killer. Tenhle příběh úplně Mi.Lu.Ju. Někdy chci byt jako on, žádná pravidla, skola ani rodiče, nic, to je život. Mezitím přijel autobus, nastoupila jsem a sedla si úplně dozadu. Opět jsem vytáhla mobil s creepypastou a začal číst.

Ruzne přicházeli další lidi a najednou si vedle mě sedl kluk s bílou mikinou, s kapuci přes hlavu a šátek přes pusu, přes oči měl černé vlasy. Asi nejakej emo. Pomyslela jsem si. Sedl si vedle mě a ja si trochu odsedla, uslyšela jsem... uchechtnutí ? Jako vázne. Zavrtela jsem hlavou a znovu se zacetla do příběhu který čtu asi po padesáté. Najednou jsem ucitila dech na svém rameni a poté uchechtnuti. To dneska jedl vtipnou kaši nebo co ? Musela jsem se usmát, dneska se dějí opravdu zajímavé věci.

Konečně, moje zastávka, ten kluk mě už pěkné štval. Furt mi čuměl přes rameno a tlemil se všemu co jsem udělal. Vystoupila jsem z aoutobusu a vyšla vstříc te budově zvané škola.

Asi vam to nemusím popisovat, proste jsem si sedla na nějaké volné místo vzadu, všichni na me koukali jak na retarda tak jsem jim jejich "mile" pohledy opětovávala. No přišel učitel dal nám učebnice a zváštal něco o tom jak nás tu Víta a ze střední neni žádná prochazka a bla bla bla.  Nic jsem neposlouchala a radši si nandala sluchátka a koukala z okna.

Zazvonilo na konec hodiny a všichni jsme si začali sklízet z lavic a zvedat židle jelikož byla jenom jedna hodina. Tyjo nevím teda jak zvládnu vic hodin kdyz jsem u tohohle myslela ze umřu. Vzala jsem si tašku a vyrazila pryč z tohohle vězení. To se ale muselo něco posrat že ? To bych nebyla ja ! Kdyz jsem vyšla z hlavních dveří s pocitem ze půjdu domu a konecne se prospím, mi cestu zaterasili nějací kluci, asi 18 až 19 let. Na tvářích perverzni usklebky a v očích jistkřičky. ,, Em, zdovoleni. " Skusila jsem to nejdřív zdvořile ale nima to ani nehnulo. ,, Můžete uhnout sakra " Zavrcela jsem. ,, Ale, ale kočička ma drápky " usmál se ten největší z nich, asi jejich vůdce, chytil me za nadlokti a zaseptal ,, Takhle se nemluví se staršíma kočičko " Potom me začal někam táhnout a ti dva zbylí šli poslusne za námi. Hodil me do nějaké uličky přímo do louže, zase me zvedl a dal mi facku. Chytil me za límec a zavrčel ,, Tak, pamatuj ze takhle se mnou mluvit nebudeš, jsem lepší a silnější nez ty takze me budes poslouchat a nic se ti nestane dobre ? " Na tváři měl vítězný usklebek který mu hned spadl kdyz jsem odpověděla ,, Trhni si " Přistála mi další facka a zase jsem ležela v kaluži vody. Začal me kopat do břicha a ti dva se přidali. Za chvíli jsem byla sama modřina a asi jim to stačilo protože ten hlavní se ke me naklonil a řekl. ,, Tak zítra puso " ještě do me kopl a společně odešli smějíc se a placajic mezi sebou. Stačila jsem se do klubicka a tiše vzlykala. Celou dobu jsem to držela, takovou radost mu neudělám abych brecela a křičela o milost.

Ještě chvíli jsem tam tak ležela, potom jsem nějak vstala a dokulhala k autobusu. Všichni v aoutobuse na me divné čumeli. ,, Co je ? Vas nikdo nikdy nezmlatil nebo co ?! " zavrcela jsem na cely autobus. Všichni hned sklopili pohled nebo se dívali z okna. Sedla jsem si úplně dozadu a do uši si dala sluchátka. Ja nechci aby to tu bylo jako na základce.

Přišla jsem domu a "překvapivě", tu nikdo nebyl. Bylo mi to jedno, vsechno mi bylo jedno. Nějak jsem doskakala do svého pokoje kde jsem se zavřela a skacela na postel kde jsem začala naplno brecet. Vyrusilo me až házení kamínků na me okno.

Ola ! Takze novy příběh, ehm creepypasta, je na světě. Jelikož ted moje fantazie se točí plné obrátky jsem začala psát retardovaný příběh. Kdyby to někoho zajímalo, tato kapitola ma 864 myslím slov takze moje nejdelší kapitola. Aplaus prosím. Ok ja uz půjdu spát protože je pul dvanáctý papa a dobrou noc 😘🥀