We're different. And?

Chapter 16

Omlouvám se za tak velkou pauzu, ale nějak mě začalo více bavit OOF. Jo, není dobré psát 2 povídky najednou, ale když ony obě mají takový úspěch, že se mi ani s jednou nechce končit.

Vlastně přidávám jen díky tomu, že jsem v nemocnici. Posunulo se to kvůli rýmě a ještě jedné komplikaci. Takže teď vám přidám 1-3 díly. Budu mít dostatek času a některé díly už mám předepsané, takže jich vlastně bude možná i více a i častěji. Vlastně zjišťuji, že mi ani tak nezáleží na počtu votes.

Přesto, uvítám votes, ale především komentáře, protože podle nich poznám, co si o tom myslíte. :-)

Teď už vás nebudu obtěžovat svými poznámkami a čtěte ;-)

Enjoy it :-*

——————————

Domů jsme došli tak akorát. Hned jsme se svalili na gauč, protože jsme byli nějak moc unaveni. Harry se podíval na hodiny. Byly už 3 hodiny odpoledne. Zítra jsme sice žádný test neměli, ale věděl, že se ho bude máma ptát na to, co se dělo. A Harry si vůbec nebyl jistý, jestli schoval to, s čím jsme si "hráli", takže se mi omluvil a odešel. Na rozloučenou jsme si ještě navzájem vyměnili pár slin, a pak odešel. A já ucítil samotu. Za ty tři dny jsem poznal, že s ním dokážu strávit zbytek svého života. A teď jsem poznal samotu. Bylo to hodně nepříjemné a proto jsem vzal do ruky mobil a napsal jsem Harrymu SMS.

Psali jsme si asi pět hodin. Najednou bylo osm večer a přišla máma. Povídali jsme si. Povídali jsme si o tom, co se ty tři dny dělo. Nakonec jsme si uvědomili, že je deset večer, tak jsem si zašel do sprchy a pak jsem si šel lehnout. Ještě jsem Harrymu napsal SMS na dobrou noc, a pak jsem spokojeně usnul.

---- Za 3 týdny ----

*Louis’s pov*

Ve škole byl Harry nějaký divný. Když jsem se ho na to zeptal, jen mi řekl, že je asi nemocný. Ale ani mě nedoprovodil domů. Rozhodl jsem se, když jsem došel domů, že mu napíšu SMS. Takhle zvláštně už se choval asi týden. Jen mi nechtěl nic říct. Přeci jen jsme spolu už měsíc a něco a víme o sobě hodně a ještě si i hodně říkáme. Tak nechápu, co se teď děje a proč mi to nechce říct. Dokonce jsem se díval i na jeho Facebook a tam nic zvláštního nebylo. Jo, byl tam jeden kluk, který mu okomentoval každou fotku, ale když jsem se na něj zeptal Harryho, řekl, že to je Jediný kamarád z bývalé školy který ho nešikanoval. Takže jsem ho nepodezíral.

Najel jsem na SMS zprávy a vyťukal tam číslo na Harryho. Začal jsem psát.

"Ahoj Harry. Neměl bys okolo páté hodiny čas? Louis xx." a odeslal jsem to. Věděl jsem, že mi Hazz neodpoví hned a proto mě SMS zpráva, která přišla do dvou minut, vylekala.

"Ne." Jednoduché a prosté ne. Já měl na zítra, do francouzštiny, úkol, ale přesto bych si na něj čas našel. Jenže, když jsem otevřel učebnici, zjistil jsem, že to tak jednoduché nebude a tak jsem byl vlastně rád, že mě odmítl. Jen jsem to nečekal takhle. Čekal jsem, že mi alespoň napíše důvod a neví třeba jiný termín. Kdežto on odpověděl jednoduše a prostě. Jako by i bez citu. Tohle nikdy nedělal. Vždycky, když nemohl, a většinou to bylo kvůli škole, napsal mi skoro slohovou práci, ve které se omlouval a domlouval si se mnou jiný den, většinou to byl pátek nebo celý víkend. Bylo mi z toho na nic, ale raději, než přemýšlet nad tímhle, jsem se ponořil do učebnice francouzštiny.

*Harry’s pov*

Jo, přiznávám. Byl jsem divný. Ale Louis by tohle opravdu nepochopil. V tu chvíli mi.přišla SMS. Vlastně jsem to od něj očekával. Zvlášť po dnešku ve škole.

"Ahoj Harry. Neměl bys okolo páté hodiny čas? Louis xx." Celý on. Vždycky se na konci SMS podepsal a dal dva křížky jako dva polibky. Vlastně bych s ním moc rád šel ven, hlavně proto, abych mu vysvětlil, co se děje, ale to já nesměl. Měl jsem to zakázané. Nesměl jsem říct ani slovo. V tu chvíli přišel do pokoje on. Všiml si, že držím v ruce mobil. Asi si v tu chvíli myslel, že o něm chci někomu říct. Proto ke mě přišel a začal na mě řvát, ať ho položím. Proto jsem Louimu rychle napsal, že nepřijdu jednoduše "Ne." a v tu chvíli mi vytrhnul mobil z ruky a hodil ho na postel. Znova po mě začal křičet. Pak mě zvedl a hodil mě surově na postel. V tu chvíli jsem ucítil na noze bolest. I přesto jsem stále myslel na Louise. Stále jsem měl jeho obličej před očima a to byla jediná věc, která mě udržovala při životě a já věděl, že to nesmím vzdát. Kvůli němu jsem se snažil všechno přežít. Ale zítra už mu to řeknu. Vím, že když se to dozví, bude mě chtít zmlátit, ale i přesto. Louis je můj přítel a musí to vědět. Musí!

S touhle myšlenkou jsem usnul bolestí.

*Louis’s pov*

Musím zjistit, co s ním je. Trvá to už více jak týden. Doufám, že to není nic vážného.

Ani jsem si to neuvědomil, ale když jsem se podíval na hodiny, bylo deset hodin večer. Takže jsem si zašel do sprchy a po té vzal do ruky mobil. Ne, tenkrát to neměla být SMS na dobrou noc, tentokrát jsme mu zavolal. Protože se číslo hlásilo jako nedostupné, věděl jsem, že jen tak neusnu. Stále budu na Harryho myslet.

Nakonec jsme usnul asi v jednu hodinu ráno, kdy jsem se nějak uspokojil s myšlenkou, že se Harrymu jistě vybil mobil a že ho má na nabíječce, ale asi usnul, takže ho zapomněl zapnout. S touto myšlenkou v hlavě jsem nakonec usnul.

——————————

Trošku vás napínám a můžete si zkusit tipnout, kdo to nakonec je ;) V příštím díle se to dozvíte. Možná díl přidám ještě dneska, pokud bude nějaký ten počet čtenářů a vote a především komentářů. <3

Ještě jednou. Za každy vote, ale především komentář jsem strašně ráda :3

Boobear