A Ball Of Reasons (Sterek) ✔

2. Důvod první

Tak jsme se prokousali pravidly a myslím, že bychom se mohli pustit do prvního z důvodů, nemyslíš?

Jako by slyšel jeho hlas. Tak jemný a zároveň plný sarkasmu.

Husina se rozšiřuje po celém jeho těle a on zkrátka nedokáže zahnat ten mrazivý pocit někam do hlubin.

Říká se, že když zničehonic začnete cítit zimu, když vám před tím bylo teplo, znamená to, že je u vás přítomný někdo z oného světa. A to na tom Dereka děsí nejvíc. Představa, že tu Stiles je, ale on ho nevidí.

Tahle osoba se chová jako učiněný andílek, který každého a všechno miluje. A ostatní jí na to opravdu letí. Dokonce i já. Skeptický kluk, který nevěří skoro nikomu. V tom byla ta potíž. Chtěl jsem věřit, a tak jsem se přemluvil, že budu jiný. Protože s přestupem na novou školu jsem chtěl být zkrátka jiný.

Začíná to všechno jednou letní párty, na kterou jsem dostal pozvání od jednoho nejmenovaného člověka. Byl jedinou osobou, kterou jsem tu znal a jelikož jsem se zrovna přistěhoval, chtěl mě seznámit s mými novými sousedy a spolužáky.

Byla to ta párty na ukončení prázdnin před druhým ročníkem. Pamatuješ si na to?

Ano, vzpomíná si. Tenkrát byl donucen svými rodiči a taky Laurou, aby se zapojoval více mezi své vrstevníky. A pamatuje si i na toho nového kluka, který se stal senzací pro všechny. Pro všechny až na něj. Chtěl jít jen domů, jenže odtamtud by ho jen vyhnali, a tak popíjel kelímek s limonádou a zapřísáhl se, že po půlnoci odejde.

Ještě, aby sis to nepamatovala, když jsi ten večírek pořádala ty.

Lydia Martin. Jedna ze zdejších hvězd. Takže ona je tím prvním důvodem.

Řeč je o Lydii Martin. Dívce, která celé tohle šílenství odstartovala. A dívka, která byla nejspíš jen zhrzená. Ale to bych přeskakoval, půjdeme pěkně popořadě.

Jak jsem řekl, dostal jsem pozvání, a tak jsem šel. Nemohl jsem přece nic ztratit. Už jsem nechtěl být jen šedá myš. Chtěl jsem být viditelným.

Derek o Stilesově starém životě věděl málo věcí. Pokaždé, když se ho zeptal na školu, kam chodil do prváku, se snažil téma změnit. A Derekovi došlo, že to je téma, které nechce rozpitvávat.

Při všech těch vzpomínkách se mu stahuje hrdlo. Ještě před dvěma týdny žil. A chodil s nimi do školy. A najednou je tu před ním jen deník, který po sobě zanechal.

Seznámil jsem se s obrovskou kupou lidí, kteří se mi zdáli docela v pohodě. Jenže v pohodě nebyli. Kdyby totiž jo, nebyla by většina na tomhle seznamu.

Mohl jsem se ale seznámit s kýmkoliv a v mé mysli utkvěla jen jedna tvář. Ta tvoje Lydie. Nemohl jsem z tebe spustit oči. Byla jsi tak krásná a podle všeho i tak milá. Chtěl jsem se s tebou bavit.

Odhodlal jsem se k tomu asi po třech kelímkách něčeho alkoholickýho. Možná, kdybych za tebou tenkrát nešel, nedopadlo by to tak, jak to dopadlo. Jenže ty bys teď nečetla tenhle deník a já bych byl možná znovu neviditelným, což bych uvítal s otevřenou náručí.

Typická Lydia. Dokáže udělat dojem hned na první pohled. I Derek má své zkušenosti s Lydií. Zaplať pán bůh, že dokázal rozeznat čiré zlo, a tak ruce odtáhl honem rychle pryč.

Stiles nejspíš takové štěstí neměl.

Bavili jsme se dlouho, a pak jsi nabídla, že bychom mohli jít někam, kde hudba tolik nekřičí a navzájem se uslyšíme. A já souhlasil. Líbila ses mi tak moc, že bych souhlasil úplně se vším. Tedy ne se vším. A to byl ten problém, že?