(ten pocit, když vás napadne začít něco psát v autobuse po tom, co jedete domu po 13 hodinach z práce, fakt si občas říkám, co mě to kolikrát napadne za kraviny.)p.s. Tato kapitola je věnována určitým lidem a mé rodině.
Mám vás ráda, i když to někdy nedávám najevo a jsem spíš nepříjemná.No tak začnu tím, že sem vám představím, a řeknu vám, jak jsem si ten život posrala.
Jsem optimistka, ale do jisté doby jsem se na svět, koukala v růžových brýlích jak na svět tak i na lidi kolem sebe a hlavně na lidi. Od začatku jsem si, myslela že jsem v pohodě a že jsem na svůj věk teoreticky v pohodě a že jsem normální dítě ale najednou bum a jsem ta divná.
Vše je najednou úplně jiné, a když se podívám, jak sem žila do té chvíle, tak si řeknu doprkýnka já sem ale blbá, když jsem neviděla ani nepocítila to, co jsem vše udělala špatneho všem kolem sebe. A přesto to dělám dál, i když se snažím tak stejně vše zkazím.
Ty věci, co jsem udělala tak právě kvůli nim sem ubližovala všem kolem sebe. (myšleno "psychicky,, a někdy i fyzicky)Ale právě proto to tak mám, že je můj svět plný bláznovství a zmatku a to jen díky, tomu že jsem jaká jsem. Prostě debil 😣
Prostě holka, která myslí jen na sebe, a ostatní si k tělu moc nepouští a když jo NOOOOOOO to už je věc jiná.
Jmenuji se Maja je mi 23 let,
nejsem žádná modelka a to mně ani nějak nevadí, možná, někdy když si mě někdo dobira, mam krátky Zrzavý vlasi a světle modré oči teď si asi říkáte hele vždyť ti není tolik aby si mohla mít posrany celí život,a já říkám ze jako jo mám vše ještě před sebou ale to co vám chci říct mě dost poznamenalo a změnilo mě to a to fakt DOSTNO TAK LETS GO
Narodila jsem se do neúplné rodiny táta od nás útekl když mi mohlo byt asi 5 let. Důvod proč od nás odešel hmmm co já vím asi mě nechtěl.
od té doby o nim nic nevíme, no co já už si ho stejně nepamatuji. A maminka o něm nechce nic slyšet ani bytek mě familie se o něm zrovna dvakrát mluvit nechce a já to chápu.
maminka no tu mám moc ráda stejně jako moji babi i kdys sní se občas rafnu ale i tak se obě snaží dělat pro mě vše co můžou.
Za to jsem jim moc vděčná hodně mě toho naučili.já no jsem hyperaktivní už od mala,a hlavne na mě všichni koukají jak na bůh ví co, ale já nevím proste jsem na svůj věk moc veselá a tak se vůbec nechoovam podle toho jak bych měla spiš se chovám jako malá a mi blízký mě za to občas odsuzují. Nu což mě to je jedno. JA SI Prostě žiju ve svém světě které je v mé. hlavě jsem rada ze tu jsou i lidi který jsou třeba i větší blázni než já pak si aspoň na tom světě nepřipadám tak sama a jsem za ně ráda že je znám. Tě co se nelíbí jaká jsem a jak se chovám ať mi něco.... Ty co nechápou ať mi každý vleze na záda.;-)
Všecho mé bláznovství začalo když jsem začala studovat střední,jako já sem byla blazen už jako malá, tak jako asi každé dítě.
to asi každý zná když jedete do nové školí, ten pocit když si vás každý prohlíží a zkoumá jestli jste v poho nebo ne, tak já to měla tak ze sem se hned chtěla seznámit se všemi ale dost lidí mě hned odsoudilo ze se chovám proste jinak ze oni, a proto se mě ptali proč se tak chovám jako nějaky šílenec/blázen. Ale já jim na to řekla ze jsem prostě taková a but ať si na mě zvyknou nebo ať si mě našimaji, jako jo mrzelo mě to ze se ke mě lidi osazují za to že mám svůj svět a jsem taková jaká jsem a ze mam furt hlavu v oblacích.tohle mi zůstalo do dnes, tak a kdys se tomu přidá ta moje hyperaktivní čast a to ze mam porad dobrou náladu a jsem prostě blázen který se honí za dobrodružstvím ,tak se na mě polovina lidí koukaly jako na debila.
Hlavní bylo to ze jsem měla dobře známky vlastně ve třídě sem byla jedna z nejlepších, Noooooo jo já vím vychloubam se pajdon. :-P
Takhle sem prožila celí 3 roky a to bylo samy škola nebo sem byla doma kde sem byla právě ještě víc zažrana do toho svého světa. VYmyslela sem VLASNI FANTAZI SVĚT. ale i přes to vše jsem měla super lidi kolem sebe a za to sem byla moc vděčná. S nima sem vždy ve škole vymyslela kraviny třeba to ze sem je honili po celé škole s houbou na tabuli s tím ze sem z nich chtěla udělat klauny proste blázni největší.
Po tom co uběhli ty 3 krásné roky na střední jsem si řekla ze bych se měla trochu uklidnit a chovat se na svůj věk ale to se mi nikdy moc nepovedlo kvůli tomu mi i zkrachovala i některé vztahy ale o tom až někdy příště.
Tak je tu po pohooooooodne dlouhé době nějaký příběh snad se vám bude líbit. Budu se snažit přidat další díl co nejdříve
ČTEŠ
Malé/velké bláznovství
Short Story(aneb jak pos**t vše co se dá) No to je tak když si někdo myslí že máš vše pod kontrolou a najednou se vše zhroutí jako domeček z karet