-20-

138 11 0
                                    

Běžela jsem co nejrychleji to šlo. Jak jsem mohla přeslechnout budík!
Už jsem byla kousek od budovy,tak jsem ještě víc přidala do kroku. Vrazila jsem do skleněných dveří,div se nerozbily,ale najednou jsem zakopla o svojí nohu a spadla na zem. Hlavní je že jsem nepřišla pozdě,jsem tu přesně v 7:00

,,Ehm,ehm."
Někdo si odkašlal a já si až teď všimla,že předemnou stojí nějaká osoba. Rychle jsem vyskočila na nohy a podívala se vejš na dotyčného člověka. No,ale možná to byla chyba se podívat.

,,Jdeš pozdě."
Oznámil mi.

,, Nejdu,vždyť je sedm."

,,Je sedm a čtrnáct, patnáct, šestnáct vteřin."
Sledoval displej mobilu.

,,No to si děláš srandu,vždyť na vteřinách nezáleží."
Začala jsem protestovat. Je to blbost.

,, Mě ale na tom záleží a tobě bude taky,když teď se mnou budeš déle než ostatní,nebudu přece čekat."
Tak tohle ne,to to ne.

,,A teď mi přines kafe a něco na zub,mám hlad."
Rozkázal mi. Nejradši bych mu ukázala co proto,ale to nejde. Bohužel.


Buona fortuna domani,perchè inizia un brutto sogno che si chiama...... Scuola
🏫💀🍀

On je OnaKde žijí příběhy. Začni objevovat