Příběhy školy

Odpoledne

Bylo pondělní odpoledne a Yuko se měla jako obvykle sejít ve šlole s Muttary.

Yuko šla temnou chodbou ke skříňkám, kde se s kamarádkou měla sejít. Okolo bylo ticho a tma. Ozývaly se pouze šouravé kroky uklízečky.

Yuko již čekala dobrých pár minut a v tu chvíli se objevila Muttary.

Yuko:
Šly jsme spolu do šatny přes dlouhou chodbu. Nikoho jsme cestou nepotkaly, což nám přišlo trochu divné, vzhledem k tomu, že nejsme jediné, kdo chodí na badminton. "Hele dneska měl být tělocvik, že jo?" Řekla Muttary a já jsem jí odpověděla: "Jo určitě, učitel říkal, že je... Asi." Vešly jsme do šatny a převlékli jsme se. "Koukni venku je bouřka." řekla Muttary a zahleděla se do okna. Venku hodně pršelo a já jsem byla ráda, že nemusím ven.

Došly jsme do tělocvičny, ale nikdo tam nebyl. "To asi není v pohodě... Že ne..." Řekla jsem a podívala jsem se na Muttary, která se usmívala. "Ach jo... My jsme dementi. Asi se rovnou můžeme znova převléct."

Muttary:
Vrátily jsme se do skříněk, jenže já jsem si nechala v šatně klíče. Musely jsme zpět. Klíče jsem našla. Dveře, které byly před chvílí otevřené, byly nyní zamčené. Pokoušely jsme se s nimi lomcovat. Marně. Opět se ozvaly ty šouravé kroky. "Co teď?" zeptala se Yuko. "Bejt vámi uteču!" Zašeptal neznámý hlas. "Zdrhej."řekla jsem a začala utíkat. Ohlédla jsem se, ale Yuko stála na místě jako omráčená. Vzala jsem ji za ruku a odtáhla pryč. Byly jsme v pasti. Nikde nebyl východ. Pak nás napadlo otevřít okno a proskočit jím. "Jau!!!" Yuko si při dopadu zranila kotník. Protože škola je na konci města, jsou okolo pouze louky. Naštěstí je za školou hřiště.

"Yuko pojď. Schováme se v domku na hřišti." Pomohla jsem jí dobelhat se do domku. Bohužel nebyl celý krytý, měl pouze střechu. "Mně se neschováte! Chcete si hrát?? Daleko neutečete!! Kdo si myslíte že zamkl ty dveře?!?" Ozval se opět ten hlas. V tu chvíli zpoza rohu vykoukla uklízečka. V ruce se jí zablýskla stříbrná dýka. Pak už byla jen černá tma....

Čau jsme Yuko a Muttary tohle jsou naše krátké příběhy. Doufáme že se vám budou líbit.

Sayonara vaše Yuko a Kohaku >.<