Please....LOVE ME !!

5.

Pohled Kijiho

Když jsem odešel z jeho pokoje a šel do obýváku a svalil se na gauč. Přemýšlel jsem co mu může být ale nic mě nenapadlo. Pustil jsem si televizi. Dávali tam samé nudné pořady a tak jsem si přes sebe hodil mikinu a šel se projít do města. V parku jsem si sedl na lavičku a pustil si do uší hudbu. Najednou jsem ucítil jak na mě začínají padat jemné kapky deště. Řekl jsem si že už je na čase jít domů ale to bych nebyl já kdybych místo toho nešel někam jinam a to konkrétně do baru. Dal jsem si pár panáků a když už jsem si myslel že mám dost vyšel jsem z podniku a dal se na cestu domů. V kapse mi zavibroval telefon. Psal mi Jimin a ptal se kde jsem. Zprávu jsem ignoroval a šel dál. Když jsem přišel domů Jimin seděl na křesle a koukal před sebe. V celém bytě bylo ale zhasnuto a tudíž se dá říct že koukal spíše do tmy než před sebe.

Nic neřekl jen se zvednul, podíval se na mě smutným pohledem a odešel do pokoje. Chtěl jsem jít za ním ale zamkl se. Slyšel jsem jen hlasité vzlyky z čehož jsem usoudil že nejspíše brečí. Já jsem mezitím zalezl ke mě a začetl se do knihy kterou mi půjčil Jimi. Zbývalo mi pár stránek a tak jsem knihu dočetl a šel spát.

Když jsem se ráno probudil sešel jsem dolů do kuchyně a na stole pod pokličkou se skrývaly palačinky od Jimiho. Na pokličce byl nalepený vzkaz.
Vrátím se odpoledne jel jsem na nákupy do Guri.

Snědl jsem snídani a šel do pokoje abych si tam trochu poklidil než Jimi dojede. Na nočním stolku byla knížka půjčená od Jimiho a tak jsem se rozhodl že mu ji vrátím do jeho knihovničky za dveřmi. Když tam nebudu hrabat tak snad nevadí že mu půjdu vrátit knížku. Přišel jsem do jeho pokoje a otevřel knihovnu že které vypadly desky s nějakými tvrdými výkresy. Otevřel jsem složku a uviděl své portréty kreslené nejspíše tužkou a uhlíkem. Vzal jsem si je sebou a sedl si na gauč abych si je pořádně prohlédl. Věděl jsem na 100% že jsem to já. Nevěděl jsem jaký z toho mám mít pocit. Ale než jsem se stačil nadat byly 3 hodiny a v zámku začaly řinčet klíče. Bylo mi jasné že vrátit už to nestihnu a tak jsem začal vymýšlet co mu řeknu až zjistí že jsem byl u něho v pokoji.

Do místnosti vkročil Jimi a v každé ruce měl dvě tašky. Pozdravil a odnesl je do kuchyně. Poté přišel za mnou a jeho pohled se zarazil na výkresech které jsem stále držel v ruce. Pak se podíval na mě a spustil.

Jimin: Proč se mi hrabeš ve věcech?

Kiji: Nehrabal jsem se ti ve věcech šel jsem ti vrátit tu knížku kterou si mi půjčil a tohle na mě vypadlo..... Proč mě vlastně kreslíš?

Jimin: Nechci se o tom bavit.

Kiji: Ale já ano. Od té doby co odešel Tae se chováš divně a vyhýbáš se mi. Proč?

Jimin: Chceš pravdu? Dobře.... Hned když jsme se potkali v baru jsi mě okouzlil... Zamiloval jsem se do tebe. Pak jsme se seznámily a já se nastěhoval protože mi přišlo strašně super to že bych tě mohl vidět každý den a ještě pro tebe pracovat... Jenže když jsem tě viděl s Taem tak jsme začal šíleně žárlit... Nevím proč ale rve mi srdce tě vidět s někým jiným... Chápeš?... Rve mi srdce když vidím osobu kterou miluji už od okamžiku našeho seznámeni šťastnou s někým jiným než semnou....

Pohled Jimina:

Vylil jsem mu srdce a rychle doběhl do pokoje. Zamkl jsem a po dveřích jsem se svezl dolů.
Okamžitě jsem se dal do pláče. Cítil jsem že se někdo po mých dveřích také svezl dolů. A začal na mě mluvit.

Kiji: Vím že tam jsi. Chtěl jsem ti jen říct že Tae je jen kamarád. Nic jsem s ním neměl jen mu ujel autobus a tak mi zavolal jestli tu nemůže přespat. Víš.... Nevím jak to říct ale..... No prostě to cítím stejně a jestli si to co jsi řekl dole myslel vážně tak dojdi ke mě do pokoje a můžeme si promluvit já už to v sobě dusím taky pěkně dlouho.

Pohled Kijiho

Když odešel nahoru uvědomil jsem si že jsem úplný idiot že mi to nedošlo už dřív a dusím to v sobě zbytečně dlouho. Když mi tu vylil jeho srdce rychle doběhl do pokoje a zamkl se tam jako obvykle. Došel jsem k jeho dveřím a řekl mu jak to mám já a jestli to myslel vážně tak si dá říct a dojde ke mě.
Odešel jsem ke mě do pokoje a čekal. Když už jsem myslel že nedojde tak někdo zaklepal na dveře. Jen jsem řekl dále a dveře se otevřeli. V nich stál Jimin a měl úplně rudé oči. Vstal jsem a přišel k němu blíž. Vzal jsem jeho bradu do rokou a zvedl mu hlavu tak že jsme se dívali přímo na sebe. Jeho oči byly krásné i když je měl zbarvené do červená od slz které jsem způsobil já. Druhou rukou jsem mu utřel slzy. Do ucha jsem mu zašeptal jemné Miluji tě a podíval se mu hluboko do těch jeho krásných hnědých očí. Na nic jsem nečekal a spojil naše rty. Na tohle jsem čekal tři měsíce. On se také po chvíli vzpamatoval a začal spolupracovat. Pomalu jsem couval k posteli a shodil ho pod sebe na postel kde jsem nás polibek prohloubil a dodal mu tak více vášně. Když nám došlel dech odtahly jsme naše hlavy od sebe a usmáli se na sebe. Jen jsem si lehl na záda a on se schoulil ke mě. Během chvíle usnul a tak jsem ho nechtěl budit jen jsem ho obejmul. Než jsme oba usnuli jsem mu do ucha pošeptal že už je jen můj a já ho nikdy nepustím pryč a že na tenhle okamžik čekám už zkurvené tři měsíce. On jen něco zamumlal a usnul. Dal jsem mu pusu na čelo a v téhle poloze jsme oba usly.