Tajemství starého města

1- Telefonát |Michael|

Pohled Michaela
zuzkalist

Protáhl jsem se a pak se znovu zadíval do papírů pokrývajících celý pracovní stůl přede mnou. Seděl jsem v kanceláři a snažil se dokončit svou práci, abych mohl jít domů, nebo případně někam ven se svou přítelkyní Molly, ale nějak se mi to nedařilo. Byl jsem unavený a potřeboval si dát pořádný hrnek kávy, aby mě kofein přinutil myslet... Zamrkal jsem, jelikož se písmenka přede mnou rozmazávala, za což mohla má únava a pak jsem se pokusil vyplnit správná čísla do papíru.
Bylo to únavné a trvalo déle, než jsem čekal, ale nakonec jsem práci dodělal, zvedl se ze židle, zamkl kancelář a vypravil se domů. Bylo mi jasné, že žádné setkání s Molly nebude. Lehnu si do postele a prospím zbytek dne...
Hned, jak jsem domů přišel, flákl jsem s sebou na postel, přesně jako jsem měl v plánu. Zavřel jsem oči a nechal se vlnami spánku odnést do jejich říše.

Když jsem se pak o hodinu později, jak jsem zjistil díky hodinám na stěně, probudil, vylezl jsem z postele a vydal se do kuchyně pro něco k snědku. Nakonec jsem si ale dal jenom kafe, aby mě trochu nabudilo. Pak jsem šel do koupelny, trochu se upravit.
Postavil jsem se na proti zrcadlu a zadíval se na sebe. Viděl jsem vysokého muže se širokými rameny, jehož oči byly ještě ospalé a černé vlasy mu trčely do všech stran. Popadl jsem hřeben, abych s tím něco udělal, ale v tom mi zazvonil mobil. Vzychl jsem a vydal se do kuchyně, kde jsem ho nechal. Zvedl jsem ho ze stolu a zadíval se na displej. Volal můj známý kamarád jménem Rodny. Známe se od střední školy a vždycky je s byla legrace. Přijmul jsem hovor.

,,Čau, kámo," ozval se Rodnyho hlas na druhé straně mého iPhonu. ,,Jak to jde?"

,,Čus," odpověděl jsem. ,,Ale jo, jde to. A co u tebe? Proč voláš? A neříkej, že jen tak,"

Rodny se zasmál. ,,Dobře, prokoukl jsi mě. Chci se tě zeptat, jestli dneska nevyrazíme na loď? Nudím se a ty máš výlety s lodí přece rád,"

,,Moc se mi nechce," hlesl jsem. Nejraději bych si ještě na chvíli lehnul do postele.

,,Já už příště nebudu mít čas," protestoval Rodny a zněl u toho trochu jako puberťák.

Nechtělo se mi s ním hádat, protože hádky s ním většinou nedopadly dobře a tak jsem nakonec svolil. ,,Tak jo, ale štveš mě,"

,,Já vím," zazubil se a pak už vážněji dodal: ,,Sejdeme se za půl hodiny tam, jako vždycky. Čau,"

Než jsem stačil ještě cokoliv říct, tak ukončil hovor. Protočil jsem nad tím oči a šel se chystat na výlet lodí.. To jsem ale ještě nevěděl, co se stane...

Snad se vám první kapitola líbila ❤ Budeme moc rádi za názory a obecně komentáře. Další kapitola bude z pohledu Rodnyho a bude jí psát Dan :)