Soul of optimism

1

Mé víčka se zdály být najednou těžké a nešly otevřít. Mou hlavu zachvátila neuvěřitelná bolest. Podařilo se mi otevřít oči a v rychlosti jsem vystřelila do sedu.
,,... květiny...." Podívala jsem se pod sebe. Byly tam bílé květy, které se na konci zbarvovaly do žluta. Pokusila jsem se vstát, ale nešlo to, tak jsem spadla zpět do květů. Radši jsem chvilku počkala a vstala jsem tentokrát úspěšně. Rozhlédla jsem se a všude bylo temno a chladno. Když jsem se podívala nad sebe, lekla jsem se a skoro spadla zase.  ,,Tak odtud jsem spadla... Nic si nepamatuji.." zahlédla jsem dveře, první co mě samozřejmě napadlo bylo jít dovnitř, tak jsem tak uskutečnila.
Byla tam... Květina?
Měla stejné zbarvení jako květy.
,,Ahoj!" Nadšeně na mě květina zavolala.
,,Ty.. mluvíš?" Zeptala jsem se udiveně.
,, Očividně..." Řekla uraženě,ale nakonec pokračovala tím, že se mi představila.
,,Jsem Flonne! Kytka Flonne!"
,,to že jsi kytka jsem si všimla"
,,Ty jsi tu nejspíš u nás v podzemí nová, dovol mi tě naučit jak to tu chodí..."
Všechno okolo zčernalo a predemnou bylo tyrkysové srdce, které krásně zářilo.
,, Krása, že? Toto je tvoje duše. Tvoje duše začíná slabá,ale postupem času se naplní.. láskou!"
Začala jsem mít pocit že jsem asi něco brala nebo se opila, protože tohle není normální.
,,Tady v podzemí je láska šířena malinkými přátelskými semínky! Posbírej jich co nejvíc!" Jelikož jí dvakrát nevěřím, rozhodla jsem se 'semínkám' vyhnout. 
,, Děláš si srandu? posbírej je! "
,,No dobře.." jedno jsem chytla do ruky která rázem bolela jako by se celá rozhořela.
,,TUPČE!"
Rozbrečela jsem se bolestí.
,,V TOMTO SVĚTĚ JE TO ZAPOMENOUT NEBO BÝT ZAPOMENUT!"
Škodlibě až strašidelně se začala smát.
,, ZEMŘI "
Náboje se ke mně přibližovali a já se připravovala ke svému konci, když v tom posledním centimetru se zastavili a na květinu padla ohnivá koule a květina odletěla pryč.
Přiběhla ke mě nějaká humanoidní..koza?
Měla dlouhé bílé vlasy se zakončením tmavě modrým ,jedno oko měla modré a druhé červené.
,,Jsi zraněná, mé dítě?"
Řekla ustaraně a vyléčila mě.
,, Pojď,zavedu tě. Oh, no a mimochodem! Mé jméno je Wendy"
Představila se a Ukázala mi nějakého panáka.
,, Když budeš procházet podzemím, narazíš na monstra. Pojď s figurínou provést přátelskou konverzaci."
Otočila jsem se na ni a pak zpět na figurínu. Je si jistá, že bude zrovna..toto fungovat?
,,No?"
Popohnala mě.
,,HEYA HOWZ IT GOIN BRAH"
Figurína mlčela
,,je neslušné neodpovídat!"
Wendy se pousmála i když šlo dost jasně vidět že v duchu chce stále umřít.
,, Šikovná, pojďme dál!"
Provedla mě celými ruinami až do jedné místnosti, kde mě nechala a řekla mi ať tam zůstanu.
Po pár minutách jsem se avšak nudila a tak jsem vyšla po svých.
Prošla jsem zbytek ruin a našla domek.
Tady určitě bydlí Wendy.
Vešla jsem do dveří až jsem Wendy potkala a ta mě zavedla do pokoje.
,,Chovej se tu jako doma"
Rozhlédla jsem se po pokoji a byly tam dvě postele.
Jedna postel měla deku povlečenou do motivu vesmíru, polštář tmavě modrý a černé prostěradlo. Nad ní byli obrázky a fotky. Na jednu fotku jsem se podívala. Byla tam další humanoidní koza, s dlouhými bílými vlasy se světle blond zakončením, stejná barva jako květiny do kterých jsem spadla a barva Flonne. Zajímavé. Měla i červený svetřík a korunku. Vedle ní byla nějaká dívka, nejspíše člověk se zeleným svetrem .  Ta měla krátké tmavé vlasy. Podívala jsem se na druhou stranu pokoje kde byla postel s celým tyrkysovým povlečením. Instinkt mi napověděl že si mám lehnout tam. Spokojeně jsem si lehla a usnula.