Transformers: Crossed - Nexus

Kapitola II. - Osvobození

V úsporném režimu se mi vrátil zase stejný sen.
Noční můra trýznící mou mysl.

Stál jsem na vyprahlé pláni. Všude kolem jen písek, prach a kamení. Celé okolí bylo osvětleno žhnoucím světlem, ale nikde nebyl vidět jeho zdroj, slunce, jež by vyzařovalo teplo a svit.

Vykročil jsem po jediné stezce vpřed.
Každým krokem se obloha zatemňovala.
Ze stínů kolem vyšly zahadné siluety.
Mé kroky těžkly.
Stínům kolem se rozsvítily optiky. Modré, rudé, zelené. Všechny mne sledovaly, provrtávaly moje tělo a spalovaly duši.
V dálce se objevil konec cesty.
Už jen několik kroků.

Siluety dostaly určitý tvar.
Z kamenů okolo sledovali každý můj pohyb všichni, kteří padli mými servy.
Bezduchá těla se pohybovala se mnou, doprovázela mě ke konci cesty, chladné mrtvé oči mě bez mrknutí pozorovaly.

Konec se blížil. Udělat další krok bylo těžší a těžší.
Tajemná, mystická síla tlačila moji protoformu k zemi.

Těžce jsem dosáhl konce stezky.
Mé tělo už více neuneslo všechnu tu tíhu dopadající na má slabá bedra.
Těžce jsem dopadl na kolena.
Kolem vše potemnělo.
Klečel jsem sám v černotě okolí. Pak se přede mnou objevila nová postava, Sjednotitel.
Ten, kterým to vše začalo.

Zvedl proti mě servo a ohnal se mi po hrdle.
Propadl jsem se do naprosté tmy.
.
.
.
.

Pak jsem se s trhnutím probral.
Byl jsem v pokoji starého domu, tam, kde jsem se schoval před deštěm.
Byl to jen sen, nebo ne?
Nebyla to předtucha, znamení že se blíží můj konec?
Zavrtěl jsem hlavou.
Nechtěl jsem na to myslet.

Oheň již uhasl.
Twinkle ležela schoulená do klubíčka, u doutnajících uhlíků.

Bylo na čase zmizet. Zvedl jsem se z podlahy.
Protáhl jsem si servopohony a vykročil ke vchodu.

Mladá Femme vypadala nevinně, několikrát se zavrtěla a pak se znovu uklidnila.

Za chvíli se vzbudí. Musím rychle zmizet.
Nemohu ale jen tak odejít, nebo ano?
Jako znamení se mi při odtlačování barikády zabodla ostrá hrana energonové kostky do citlivích plechů kolem jiskry.

"No, to bych mohl." zašeptal jsem si pro sebe.

Otočil jsem se k Twinkle. Pravým servem sáhl pod hrudní pláty a vytahl nádobku s energonem.
Pohrával jsem si s ní v digitech a pak ji jemně položil ke spící fembotce tak, aby ji našla.

Takhle to bude lepší, jen odejít, problesklo mi hlavou když jsem se vysoukal ven z budovy.

Pomalu jsem se vzdaloval od stavby. Chladný ranní vánek hladil mé tělo.
Byl to příjemný pocit.
Netransformoval jsem se, neboť byl jasný den, a můj ne příliš nenápadný Alt-mód by mohl vzbuzovat nechtěnou pozornost.

Prohledával jsem to, co bylo kdysi Tyger Pax a jeho přilehlé okolí.
Zkoumal jsem stopy, bojovou linii a nepohřbené padlé.
Vyhodnocoval jsem podle okolí průběh bojů.
Doufal jsem, že tyto indície mi dopomohou vybrat si jednu z válčících stran.
Více mrtvých jsem napočítal na straně Decepticonů.

"Že bych v řadách Lorda Megatrona konečně našel konec mého utrpení?" zeptal jsem se sám sebe.

Prohledával jsem zrovna jednu palebnou pozici, když se mi do čichových receptorů dostal známý pach.
Insecticoni.
KickBack byl tímto pižmem nasáklý.
Ale tady jich muselo být víc.

Při myšlence na větší množství brouků okolo jsem znervózněl.
Twinkle.
Měl jsem nepříjemný pocit.
Než jsem se pořádně stačil rozhodnout, co dál, ozvala se střelba.
Bezmyšlenkovitě jsem se rozeběhl ke zdroji zvuků.