Šepot chtíče | Tomione

Kapitola dvacátá osmá

První den odpočinkového týdne, který měli žáci sedmého ročníku strávit loučením se se svým druhým domovem započal pro mnohé obzvláště příjemně. Sebastiana na nose zašimraly paprsky jasného ranního slunce a proto před nimi uschoval svůj obličej hluboko do péřové přikrývky, snažíc se nevšímat silnou bolest hlavy. Než však stihl znovu usnout, paprsky už nebyly to jediné, co ho na jeho skvostném těle šimralo. Rozespale rozhodil svou paží navlečenou stále do společenského obleku, který bohužel již dávno ztratil na své eleganci, a jedním pohybem lechtající věc odstrčil z dosahu.

Nedaleké zachraptění mu bylo odpovědí, avšak nepřekvapilo ho tolik, jako rozcuchaná Hermiona ležící hlavou dolů z postele, jejíž závěsy byly propojeny se závěsy druhé postele a pomocí dalších přikrývek a prostěradel tvořily důmyslný bunkr. Na stejné posteli, která mimochodem patřila jemu, s Hermionou ležela i jeho bývalá rivalka, Minerva, i když pouze polovinou těla. Mezi postelemi na zemi rozložil své tělo i Monty, zatímco jeho postel byla obsazená Grishou, Emiou a Merilin. Nikdo neviděl tak vykulené oči, jako měl v tu chvíli právě on, obzvláště, když spatřil své vždy upravené kamarádky v tak otřesném stavu.

Minerviny tmavé vlasy se zacuchávaly s každým jejím lehkým pohybem a nabíraly do sebe žmolky ze špinavého koberce, který díky jejich partičce zřejmě nemohli domácí skřítci tu noc uklidit. Grisha stále nenašla spodní díl svého pyžama a proto ležela téměř nahá kousek od mžourajícího Sebastiana, který se snažil nevyprsknout smíchy při pohledu na Merilin a slinu, která jí visela z úst. Tento uši-dráždivý zvuk vytrhl ze snění i Montyho. Druhý nebelvírský student se unaveně posadil a protřel si oči pomalovanýma rukama. Při pohledu na pestře modré čáry na své kůži se zmateně zamračil, než se lehce usmál. ,,My si vážně postavily bunkr?"

,,Ať žije svoboda!" zamumlala rozespale Minerva a stále se zavřenýma očima pozvedla nad hlavu ruku zatnutou v pěst. Takto včerejšími hodinami volali do nebes všichni, co se na pokoji nacházeli. To vyvolalo u Sebastiana i Montyho nezastavitelný smích, který probudil i zbylé členky jejich nebelvírské skupinky.

Grisha se posadila na posteli a Montyho smích utišila zcela okamžitě, neb ho nevědomě kopla do hlavy, když se chystala vstát. ,,Promiň," pronesla škodolibě a pomalu přesunula nohy z jeho obličeje na teplý koberec, ,,ale někdo ten strašlivý štěkot musel zastavit."

,,Vždyť se směje roztomile, trochu jako štěně," prohlásila snoubenka ublíženého z druhé strany postele, ale nikdo kromě jejího budoucího manžela nebral její slova na vědomí. Než však stihl svému miláčkovi poděkovat, Minerva všechny přerušila zvukem podobnému kočičímu předení a stále hlavou dolů z postele nechala svět slyšet její poznámku.

,,Jestli tohle přirovnáváš k nějakému štěněti, bude mít štěstí, když ho někdo utratí," ušklíbla se a vzala mezi prsty poloprázdnou láhev Ohnivé whiskey. ,,Když už jsme ale u útrat, kde a za kolik jste sehnali ty flašky?"

Nebyl by to Sebastian de Villiers, kdyby nepřekonal bolest a neotočil se jejím směrem. ,,Naše spravedlivá a vzorná McGonagalová chce snad přeběhnout na špatnou stranu?" zablýskalo mu v očích.

,,Kolikrát už jsem přeběhla," odfrkla si Minerva a zatímco se převalila na břicho a vyzvedla celé své tělo na postel, její hlas nabral kyselý odstín. ,,Jednou dokonce nevědomě, ale za to si můžu sama," zašklebila se a napila se z láhve zlatavé tekutiny.

,,Nebuď z toho otrávená," radila své kamarádce rozcuchaná Hermiona a lehce do Minervy drkla ramenem.

,,Hermiona má pravdu, navíc je Parkinson docela sexy," vložila se do rozhovoru nevhodně Grisha, protože po ní Monty i Sebastian vrhli znechucený pohled.

,,Někdo tě očaroval, nebo ti je jen špatně?" zamračil se na ní Monty a založil si ruce na prsou. ,,Protože pokaždé, když okolo tebe projde někdo, koho z celého srdce nesnášíme, připadá ti nesmírně sexy."

Grisha se uculila, což s kombinací jejího rozcuchaného copu vypadalo nesmírně roztomile. ,,Záporáci jsou vždy sexy."

To už Merilin nevydržela a s odfrknutím Grishu shodila z vyhřáté postele rovnou na Montyho, který byl dnešním dnem nejspíše prokletý do dívčina terče. ,,Ještě jednou plácneš takovouhle pitomost a slibuji, že tě praštím."

,,Záporáci jsou sexy," vyplázla provokativně jazyk Grisha a nechala Montyho dál zkuhrat bolestí.

Okamžik na to Merilin do blondýnky zapíchla své smaragdové oči a silně jí uhodila polštářem do hlavy, což u ostatních děvčat vyvolalo smích. ,,Takže ty se budeš smát, Hermionko?" pronesla škodolibě Grisha a než Hermiona stačila říct něco na svou obhajobu, stala se obětí polštářové války.

,,Jen počkej," dostala ze sebe skrze smích a popadla svůj polštář mezi prsty, když jí Grisha uhodila do zad. Do této bitvy se se smíchem pustila i ostatní děvčata, tudíž měli chlapci možnost se pohodlně usadit na jedné z jejich postelí a sledovat své kamarádky uprostřed péřové smrště, která se probojovávala přes stěny bunkru.

Byla tu holčičí polštářová válka.

Sebastian spojil paže za hlavou a spokojeně se usmál. ,,Tohle je sen každého kluka," prohlásil a Monty se uchechtl.

,,Výjimečně máš pravdu, kamaráde," řekl, než se nestal obětí své vlastní nastávající, jež ho svým polštářem trefila rovnou do obličeje a nechala mu v ústech několik peříček.

•••

Tom se cítil, jako kdyby ho ticho chodeb zcela ovládlo a pohltilo jeho mysl. Každým krokem se blížil na dvůr, odkud bylo slyšet utkání obrovských hodin, jejichž vteřinová ručička udávala rytmus Tomovi chůze. Jeho vždy uspořádaná mysl neměla daleko k výbuchu, neboť už nyní se jeho myšlenky zběsile honily sem a tam a utvářely uvnitř jeho hlavy chaos.

Dokonale naplánovaná budoucnost po boku Hermiony Grangerové byla již hluboko zakopanou minulostí, aniž by se jí dostalo možnosti se stát skutečností. Odpočítával dny do konce roku, kdy přijme jako dospělý svůj život do vlastních rukou, stejně jako se jednoho dne chopí životů spousta dalších lidí. Představoval si, jak si nerušeně povídá s hady, aniž by ho ostatní považovali za zvláštního - budou ho považovat za mocného. Představoval si, jak posílá mudly na smrt, bez jediné špetky soucitu či lítosti, protože kdo by něco takového cítil k mučedníkům, jejichž smrt má znamenat osvobození?

Zabočil za roh do chodby podobné aleji ze starodávných brnění, v nichž se odrážel odraz jeho samého.

Bylo to tu znovu. Viděl sám sebe s neporušenou tváří a vyžehleným oblekem, jehož límec obepínal ten silný krk, na který se přitisklo již nezpočet dívčích úst. Přejel dlaní po své čerstvě oholené tváři a rovném nose. Viděl Hermioniny vzpomínky na to obludné avšak silné stvoření pokryté hadí kůží, které ho každým večerem strašilo ve snech.

Jeho krása byla platem za moc, kterou mohl ovládat.

A on byl ochoten jí zaplatit.

×××

Zbývá nám posledních šest dní do konce sedmého ročníku a proto se máte na co těšit, protože jak víte, nebelvírská skupina má na prázdniny velké plány a Tom stejně tak😏🖤

-Jamiee