SVINĚ A PODRAZAČKY

10. kapitola

Jsou DVĚ HODINY RÁNO. Zvoním na ZVONEK u paní ředitelky.

Rozvítilo se. Jsem schovaná za keřem, kterých je kolem ŠKOLY spousta.

Ředitelka bydlí ve ŠKOLE. Má to super. Nemusí platit hypotéku ani nájem...

Zhaslo se. Tak jsem šla a zazvonila ZNOVA.

  Včerejší den ve ŠKOLE byl HROZNÝ. 

Nesměli jsme do učebny, že se tam sejdou na přípravu táborů s rodiči.

NESMĚLI JSME do učebny k INTERAKTIVCE, abychom ji prý NEZNIČILI...

Nic NENIČÍME, chtělo se mi zařvat. JEN KRESLÍME A MALUJEME. 

A jsme talentovaný a úspěšný.

SAKRA, co je to za ŠKOLSTVÍ, co utlačuje TALENTY?

Studovala jsem 19 let, aby mne takhle někdo ŠIKANOVAL?

A paní od DOSPĚLÝCH, kteří chodí zcela dobrovolně a těší se na mně,

mi říkala: " Oni se tváří tak NAŠTVANĚ, jak kdyby nás TU NECHTĚLI..."

Utěšovala jsem ji, že to tak URČITĚ NENÍ.

Pod oknem přešly TŘI VELKÉ KACHNY...