"Už se probouzí." Jai pomalu utevřel víčka a do očí jej bodlo ostré světlo, několikrát zamrkal, aby si na něj zvykl. Ležel v propocené posteli a do obličeje mu funěl Veer. Ihned se mu vrhl kolem krku a málem jej umačkal.
"Já jim říkal, že máš tuhej kořínek, že tě jen tak něco nesloží."
"Co... Kde?" Rozhlížel se Jai kolem sebe a snažil se zaostřit na své okolí.
"Postřelili tě. Přes týden jsi byl v bezvědomí. Radha se za tebe celou dobu modlila snad ke všem bohům." Jai , který již rozeznával i vzdálenější předměty začal pohledem hledat zmíněnou dívku. Nakonec ji našel stále ve dveřích a tiše se na něj dívala. V tu chvíli Veer příteli oznámil, že se za ním podívá později a tiše kolem mladé ženy vyšel z místnosti.
Radha se pomalu vydala k Jaiovi, který se na ni vyčerpaně usmál. Všiml si, že má v očích drobné slzičky. Když byla uprostřed cesty mezi ním a dveřmi pokoje rozběhla se k němu a po dvou rychlých krocích mu téměř skočila do náručí, silně ho objala a začala hlasitě vzlykat, jak z ní opadl strach několika posledních dní. Když jej stiskla neudržel bolestivé zasyčení- přeci jen rány po kulkách ještě nebyly zahojeny.
"Promiň to jsem nechtěla." Zašeptala a začala se od něj pomalu zvedat.
"Nic se neděje." Jai sebral veškeré své síly a objal ji, aby mu neutekla. Objetí to bylo velmi slabé, ale stačilo na to, aby ji zastavilo. Zůstala vedle něj ležet i poté, co po pár minutách vysílením opět usnul. Nikdo je nerušil. Jen pan Thakur, když šel okolo pootevřených dveří, tak do nich nahlédl, usmál se pod vousy a šel dál.
Když se Jai podruhé probral, už se pomalu stmívalo. Jeho pohled ihned padl k dívce, které v jeho náručí také propadla snění, a tiše ji pozoroval. Jako by vycítila jeho pohled, Radha otevřela oči, podívala se na něj a usmála se.
"Víš, teď mi došlo, že jsem se tě ještě na něco nezeptal." Podíval se na ni a pokusil se posadit. Dívka se jen mlčky zamračila a zatlačila jej zpět do peřin- neměl sílu ji vůbec vzdorovat. "Dobře, tak se tě zeptám v leže." Usmál se a pokračoval. "Staneš se moji ženou?"
Dívka zalapala po dechu. "Až co řekne pan Thakur."Sklopila nakonec oči k svým rukám.
"Tak pro něj ihned zaběhni, ať se jej mohu zeptat."
"Ráno. Teď ještě musíš odpočívat." Usmála se na něj, zvedla se a opustila místnost. Sotva se za ní zavřeli dveře, tak se Jai zase ztratil ve světě snů.
Když se druhé dne ráno opět probudil u jeho postele zase seděl Veer a na přítele se od ucha k uchu usmíval.
"Už je vzhůru." Zavolal přes rameno do chodby ihned, jak se Jai vzbudil.
"Pomůžeš mi se posadit?" Zeptal se zraněný muž přítele. Ten jen přikývl a k druhovi se naklonil a zvedl jej z postele, na které již několik dní ležel, záda mu podepřel polštáři a usadil jej tak, aby nemusel vynakládat moc síly, ale zároveň zůstal sedět. Sotva se sám znovu posadil vešel dovnitř pan Thakur.
"Potřebuji si s Jaiem promluvit o samotě. Mohl by jsi nás tu chvíli nechat?" Otočil se majitel domu na Veera, který se zdvořile zvedl a opustil místnost. Nezapomněl za sebou zavřít dveře.
"Prý jsi se mě na něco chtěl zeptat?" Bezruký muž se posadil na židli, na které se ještě před chvílí rozvaloval Veer.
"Ano. Chtěl bych se zeptat, jestli dáte svolení ke svatbě mezi mnou a Radhou."
"Víš Radha je pro mě jako dcera. Když se stalo to neštěstí, děkoval jsem Bohu, že mi nechal alespoň ji. Nic víc než to a pomstu jsem nechtěl. Jak se teď dívám, tak Bůh se rozhodl být ke mě ještě více štědrý a kromě dcery mě chce obdarovat i dalším synem. Vítej do rodiny synu. Věř, že kdybych mohl, tak tě teď obejmu." Starému muži začaly po tvářích téci slzy štěstí. "Radho! Už můžeš dovnitř."
Dveře pokoje se otevřeli a na prahu se objevila dívka ve žlutém sárí. Bylo to poprvé, co ji Jai viděl v jiné než bílé barvě a musel si připustit, že takto je ještě kouzelnější.
"Jai mě právě požádal o tvoji ruku a já jsem souhlasil. Až se uzdraví může proběhnout svatba."
Dívka radostně objala nejdříve svého tchána- otce a poté se vrhla kolem krku budoucího manžela.
