Marcus & Martinus 2💞

5

"crrrrr" "ticho chci ještě spát" převalím se na bok a vypnu tu otravnou věc.

Chvílí ještě pospávám ale stejně po chvíli vrhne do pokoje mamka "vztávej jinak nestih... Proč Noah leží na zemi?" zeptá se překvapeně. Heh dobrá otázka. Buď jsem ho večer skopla z postele a nebo jsme si ten včerejšek ještě nevyříkali. Obě dvě možnosti jsou tak 50 na 50 "asi jsem ho skopla ale to je jedno teď běž ať se přichystám" ona pouze zvedla ruce do obranného gesta, otočila se a vyšla z pokoje. No a co teď. Asi se půjdu chystat a přes něj aspoň hodím deku když už nic. No co venku je docela zima.

"mmm... " něco si zamumlal ale spal dál. Vydala jsem se teda do koupelny kde jsem si udělala ranní higienu a vydala se zpátky do pokoje "bafff" vyskočil Noah zpoza rohu a já se lekla "hrabe ti?!" vykřikla jsem a hodila na něj vražedný pohled "ale prosim tě až tak jsme tě snad nevylekal ne?" uchechtnul se a už mi chtěl dát po ránu pusu jako vždy ale já uhla. No co včera to s tím slovníkem kapánek přehnal a nejen s tím co se stalo ve škole ale i doma jsme se chytli a musím říct že na mě použil moc dobrý slovník "co se děje? Je to kvůli tomu včerejšku že?" sklopil hlavu a udělal smutnou tvář. Ne. Vážně, tohle na mě už neplatí "a hele komu to tady rychle pálí" založila jsem si ruce do kříže na hrudníku mezi tím co on pouze zvedl pohled "promiň" protočila jsem nad ním očima a vydala se nasnídat. Dneska na něj nějak nemám náladu.

Na snídani jsem dneska měla waffle, takže jsem to do sebe pouze naházela a už už chtěla vyjít z toho domu za účelem jít do školy ale uvědomila jsem si že nemám tašku  nechala jsis ji v pokoji  to mi docvaklo taky. Tak jsem se tedy vydala do svého pokoje vzala tašku a Noaha jsem těžce odignorovala. Teprve si chystal tašku, takže jsem neměla chuť na něj čekat.

Obula jsem se a otevřela dveře "ahoj" "ty mi chceš přihodit infarkt?" jen se ušklíbnul a zavrtěl hlavou na náznak nesouhlasu "ne jen jsem nechtěl jít do školy sám když Marcus šel ze Sarah" mrknul na mě a já byla docela překvapená ale nechala jsem to plavat. Vydali jsme se tedy do školy.

Cesta proběhla v tichosti dokud jsme nedošlo ke škole kde mě málem zalehla Sára "ahoj" málem docílila toho že mě udusila "promiň dlouho jsme se neviděli a já to potřebuji nějak dohnat včera jsme se sotva viděli" zasmála se a já nad její reakci pouze protočila očima ale po chvíli jsem se k ní taky přidala jako Tinus  aspoň že na chvíli je to zase jako dřív  jo jo ale já jsem to jako na potvoru zase zakřikla, protože se k nám hnal udýchaný a trochu naštvaný Noah. To za námi celou cestu běžel? Pouze jsem se nad tou představou ušklíbla a čekala až k nám teda doběhne "p-proč jsi-i na mě nepoč-kala?" řekl celý udýchaný "protože jsem neměla nervy na tebe čekat hodinu" mrkla jsem na něj a on se vzápětí podíval na Martinuse kterého si asi všimnul až teď nacož začal pomalu rudnout "Noahu říkám ti nech ho nestojí ti za to" a chytla ho za paži.

Pohled Martinuse

Jakmile řekla tu větu tak se mě to docela dotklo. Jakože ne že bych byl radši kdyby mi jednu trefil ale prostě jak to tak řekla. No ale byl jsem ji vzápětí docela vděčný protože kdybych se domů vrátil s modřinou nebo zlomeným nosem asi by rodiče nebyly rádi "agrrr fajn ale jestli ti nějak ublíží a nebo bože můj aby na tebe jen sáhl tak mu zlomím nos a předělám ho tak že ho ani..." "Noahu dost!" hele teď jsem se jí lekl což se nestává často a myslím si že jsem nebyl ani jedinej i Sarah byla docela vystrašená z jejího tónů hlasu "ale.." "říkám ti dost jinak ti ten nos zlomím já osobně a ještě tě vyhodím spáteční cestou zpět odkud jsi přijel ani ne před dvoumi dny! Naštval jsi mě už dost včera takže mě už nezkoušej" celou větu pronesla s takovou nechutí že jsme ji ze Sarah ani nepoznávali "to by jsi ani nedokázala a víš co už toho nechávám protože mi on" podíval se na mě "ani nestojí za to aby jsme se tady hádali, zase" otočil se a šel směrem do školy. Tak a teď nevím jestli mám být rád že se mě Jess zastala a nebo toho litovat "Jess, všechno v pořádku?" zeptala se jí Sarah a položila ji ruku na rameno. Ale v zápětí toho asi litovala, protože se tak prudce otočila a hodila po nás takový pohled který jsem zažil naposledy jak jsem ji ublížil že se i Sarah začala trochu klepat a odtáhla svoji ruku z jejího ramena radši pryč. Chvíli se na nás jen tak dívala ale najednou ji všechen vztek z tváře zmizel a nahradila ho bílá tvář ze smutným a vystrašeným výrazem "co jsem to provedla. Je toho na mě sakra moc" zašeptala a během sekundy mě drtila ve své náruči. Nevěděl jsem co mám dělat přece jenom nebyl jsem na ni nejmilejší ale pohladit ji po zádech jsem aspoň zkusil. Přítulila se ke mě ještě víc a povolila stisk, jako by se uvolnila  "neboj nějak si to vyříkáte" i když jsem nechtěl aby si to vyříkali, prostě jsem v tuhle dobu ale věděl že je to dobrý čas abych to řekl "hmmm" najednou se ode mně odtáhla a podívala se smutným výrazem na Sarah. Sarah roztáhla ruce a tím Jess naznačila aby ji objala. Hned to udělala a Sarah se pouze usmála "tak a teď pojďte do školy jinak přijdeme pozdě a učitele nebudou rádi" odtáhli se od sebe a všichni jsme pouze přikývli a vydali se do třídy.

Pohled Jess

Bože to jsem mu říct nechtěla, vyznělo to jako bych se zastávala Martinuse ale to tak vyznět nemělo. Celou cestu do třídy jsem nad tím přemýšlela a furt jsem toho začínala litovat víc a víc, protože s Noahem sedíme ve společné lavici. Budu se mu muset omluvit  ne omlouvat se mu rozhodně nemusíš je to jeho chyba i včerejší hádku zavinil on  no a co i tak jsem to docela přehnala. Moje svědomí se už nijak neozvalo a já ho tak teda nechala.

Došli jsme do třídy a já hned zaostřila že Noah sedí s jedním spolužákem a dobře se baví. Bože ani omluvit se mu nemůžu protože si zdrhne k někomu jinému "bože můj" povzdechla jsem si potichu a sedla si na své místo v zadu "můžu si přisednout? Tvůj přítel mi zasedl místo" podívala jsem se na osobu která se mě na to zeptala a málem jsem otevřela pusu dokořán. Vždyť to je Sebastian. Jeden z nejpopulárnějších kluků na škole. Okay možná i z nejhezčích ale to je jedno "jo můžeš" sladce jsem se na něj usmála a snažila se znít klidně "díky" úsměv mi oplatil a já se málem roztekla. Okay obracím pohled pryč jinak si o mě bude myslet bůh ví co kdybych ho celou dobu okukukovala.

Hodina uběhla v klidu až na to že jsem byla hodně nervózní z návštěvy vedle mě. Noah se na mě potají o hodině furt koukal a přitom si myslel že ho nevidím a totéž Martinus. Nechala jsem to však plavat a opět začala přemýšlet o tom co jsem Noahovi řekla. Ulevilo by se mi kdybych všechno co jsem řekla splnila? Nee blbá otázka ale možná.. Ne fakt ne. Jak sám řekl to bych nedokázala což pokládám za pravdu, ano moc si nevěřím  "ehm můžu vědět s kým vlastně sedím?" nervózně se usmál a podíval se na mě "Jessica jinak Jess jestli chceš" usmála jsem se "wow pěkný jméno. Moje jméno už určitě znáš takže se představovat nemusím a počkat hele nejsi to ty náhodou ta o které Veronika roznášela ty drby?" povzdechla jsem si "jo to jsem já my dvě nemáme dobré vztahy víš? Proto o mě roznesla žvásty po městě" smutné jsem se na něj usmála a on pouze kývl "na to co o tobě namluvila vůbec nevypadáš" usmál se a já pouze protočila očima. Ano dělám to poslední dobou části co? "no to bude asi tím že to nebude pravda " mrkla jsem na něj a on se zasmál což probudilo celou třídu k životu a podívali se našim směrem. Dnešek už snad být horší ani být nemůže co? Sebastian se přestal smát hned co mu došlo co se děje. Podíval se na mě a trochu se sklonil "dívají se na nás co? Člověče to mám až tak hrozný smích?" teď jsem se musela zasmát já "ne to ne ale asi tě podle něj hned poznají" mrkla jsem na něj a v zápětí zazvonilo, proto jsem se hned obrátila směrem k tabuli a začala se soustředit na učitele "tak tím případem ho mám ještě horší než jsem si myslel když mě podle něj rozpoznájí" periferně jsem vyděla jak se ušklíbnul a potom se začal věnovat učení. Sama pro sebe jsem se usmála a udělala to samé jako Seb začala jsem se věnovat učiteli.

Celou hodinu jsem na sobě cítila Noahův a Tinusův pohled. O co jim jde?

Ahoojte😊omlouvám se ještě jednou že asi měsíc nevycházeli kapitoly ale neměla jsem čas. Napsala jsem trochu delší kapitolu a trochu nudnou ale doufám že se vám aspoň trochu líbila. Příští by měla být už zajímavější taková víc napínavější protože už mám nápad co v ní bude 💕jinak omlouvám se za chyby a ráda bych věděla vás názor, jak na knížku tak na kapču. Dala jsem si dlouhou přestávku u psaní takže nic moc😅

Ahoj👋