Můj život je vážně skvělý a to z dvou důvodů.Mám vážně skvělou podporující rodinu a ta druhá že mám vážně nejlepšího kamaráda.Jo jmenuje se Louis Tomlinson je to vážně skvělý kamarád.Seznámili jsme se po prvé když jsem šla po prvé do školky.Byl to takový ten kluk co miloval autíčka a prostě všechny ty ostatní věci.Já byla ta co zase milovala barbíny a tak.Ale to není ta hlavní věc co jsem chtěla říct.Chtěla jsem říct že jsme kamarádi vlastně celých 15 let.Já mu můžu říct cokoliv a on mě samozřejmě taky.Ještě nikdy mě nepodrazil a doufám že se to ani nestane.Dost dobře spolu vycházíme jiní si dokonce myslí že spolu chodíme i když to není pravda.Prožíváme spolu všechny pocity.Radujeme se spolu,dokonce se smějeme každé hlouposti.Ale jednoho dne se všechno změnilo Louis přišel z něčím čím se všechno změnilo."Chtěl jsem se ti něco říct.Díval se tak jinak v očích měl slzy."Co se děje ? "Víš těžko se mi to říká ale mám rakovinu."Lékaři říkají že mi dávají tak 3 měsíce."Ne Louisi prosím že to není pravda ? Měla jsem slzy v očích.Zhroutil se mi celý svět.To se prostě nemůže stát."Lussy podívej možná bude lepší aby jsme se už tolik nestýkali bude to tak lepší.Věř mi příjde den kdy už nebudu moc nic.A nechci aby ses dívala ják umírám."Chci aby jsme se stále stýkali to jo ale už ne tolik protože pak příjde den kdy budu opravdu umírat a opravdu nechci aby ses na to dívala."To nemyslíš vážně ? Chci být při tobě do posledního dne."Ale víš že to pak bude horší a horší ? "Je mi to jedno nezajímá mě to prostě s tebou chci být do posledního dne."Bude to pro mě těžké dívat se na to ale zvládnu to."Dobře ale chci abys věděla že jsem tě vždy měl rád a stále tě mám rád."I teď jsem schopný udělat pro tebe vše na světě."Je to od tebe pěkné.A jak dlouho už to víš ? "Dozvěděl jsem se to před 2 měsicema."Já vím že sem ti to neřekl chtěl jsem ti to říct."Ale pak sem si řekl že ti to řeknu až bude vhodná chvíle."Já vím že teď mě možná budeš nenávidět ale to je to poslední co bych teď chtěl."Ne Louisi to je v pořádku nebudu tě za to nenávidět."Jen mě prosím obejmi.Teď jsem se cítila o něco lépe.S Louisem prožila všechny chvíle.Byla jsem s ním každý den od rána do večera.Ale pak to přišlo.Louisovi bylo čím dál hůř.Zvracel bylo mu zle už to nebyl ten Louis.Když jsem ho vidělo bylo mi špatně vím že už ho neuvidím nikdy v životě.Možná jen ve svých představách a vzpomínkách.Ten den když jsem odjele domů mi volala Louisova máma a řekla mi že Louis umřel.V ten moment se mi zhroutil celý svět.Můj nejlepší kamarád moje všechno.Byla jsem tak zníčená že jsem ani nemohla mluvit.Ty dny co jsem s ním prožila a on už tady prostě není.Nemůžu tomu uvěřit.Proč se to muselo stát zrovna jemu ? Zuřila jsem do všeho kopala byla jsem totálně na dně.Za pár dní byl jeho pohřeb a já měla ten svůj proslov.Takže Louisi to je pro tebe doufám že mě slyšíš.Když jsem tě poprvé potkala ve školce říkala jsem si je to je roztomilý kluk.Věděla jsem že budeme nejlepší kamarádi.Rozuměli jsme si a ty si byl prostě ten kluk se smyslem pro humor.Smál si se každé blbosti.Nikdy si nebral život až tak vážně ani po té co přišla rakovina.Vždy jsem ti mohla všechno říct a já zas tobě.Jenže teď už tady nejsi.Louisi odpočívej v pokoji.Podívala jsem se na horu a usmála se.Vím že Louise už nikdo nenahradí.Všechny vzpomínky jsem schovala do jedné velké krabice a schovala jí.Ještě několik týdnů jsem byla smutná brečela jsem ale pak už jsem si řekla že musím žít dál.Život přece jde dál.
Ps : Moje první jednodílovka <3 Komentáře potěší :)***
