,,TOGETHER"| Magcon boys

13

Jediné co teď vidím je tma. Jen a jen temná a deprimující tma.....

2 měsíce později
Tess
Ležím.... všude kolem mě je tma. Slyším jen jakési otravné pípání vedle mé hlavy.
,,Tess. Vzbuď se. Máš poslední den." Slyšela jsem hlas Nashe.
,,Nashi, jsem vzhůru!" Snažila jsem se promluvit, ale nejspíš jsem na to byla moc slabá.
Slyšela jsem, jak někdo vešel do pokoje.
,,Pane Griere, je nám líto, ale pokud se slečna do večera nevzbudí, budeme ji muset odpojit." Nejspíš To byl doktor. Oni mě chtějí odpojit, to ne. Musím se vzbudit.
,,No tak, Theresso, okamžitě se prober! Otevři oči." Pobízela jsem se.
Vložila jsem všechnu svoji sílu a snažila se otevřít oči. A povedlo se.
Odlepila jsem od sebe svoje ztežklá víčka. Udeřilo mě silně světlo.
,,Tess!" Vykřikl Nash.
,,Slečno, jsem velmi rád, že jste vzhůru" usmál se doktor asi v letech mého táty.
,,Nashi" zachraptěla jsem.
,,Zlato, jsem tu s tebou." Objal mě.
,,Co se stalo?" Zeptala jsem se.
,,No. Někdo se dostal k Shawnovi a Becky na svatbu a postřelil tě." Řekl se slzami v očích.
,,Ty si to nepamatuješ?"
,,Pamatuju si jen to, jak někdo zařval Nashi, Tess pozor a pak jak mě bolelo břicho." Řekla jsem.
,,Upadla jsi do bezvědomí. Nikdo nevěděl, jestli přežiješ. Byl jsem úplně vyřízenej. Jsem tak rád, že jsi vzhůru." Skoro brečel.
,,Nashi, nebreč. Prosím" chytla jsem ho za ruku.
,,Tobě se nic nestalo, že?" Uvědomila jsem si, že tam byl vedle mě a mohl postřelil někdo i ho.
,,Dostal jsem do ruky. Ale jen mě to škráblo. Byl jsem v pohodě do 2 týdnů." Řekl jakoby nic.
,,Ježiši. Fakt jsi v pořádku?" Zdesila jsem se.
,,Ty jsi tady 2 měsíce bojovala o život a staráš se o to, jestli mně se zahojil škrábanec. To je nemožný." Zasmál se.
,,Chyběla jsi mi. Neskutečně moc." Podíval se mi do očí.
,,Řekla bych, že ty mně taky. Ale nic z těch dvou měsíců si nepamatuju." Řekla jsem se smíchem.
,,Miluju tě" řekl
,,Já tebe" opětovala jsem mu vyznání. Nash se nade mě naklonil a lehce mě políbil.
,,Zavolám Becky a klukům, že jsi vzhůru. Taky se jim stýskalo. " usmál se a odešel z pokoje.

2 týdny později
Konečně mě pouštějí domů. Je tady neskutečná nuda.
,,Máš všechno?" Zeptal se Taylor. Nevím,proč pro mě nepřijel Nash, ale prý něco zařizuje.
,,Jojo." Usmála jsem se a chtěla si vzít svoji tašku.
,,Dej to sem, musíš se šetřit." Rozkazal mi Tay.
,,Ježíš." Odfrkla jsem si a tašku jsem mu podala.
,,Neprotestuj" řekl a postrčil mě ven z pokoje.
Na recepci jsem podepsala ještě nějaké papíry a mohli jsme konečně vypadnout.
,,nevíš, co Nash zařizuje?" Zeptala jsem se, když už jsme byli v autě.
,,Vím " řekl jednoduše a s autem vyjel z parkoviště.
,,A rekneš mi to?" Opět jsem mu položila otázku.
,,Ne" zasmál se.
,,A proč? " skřížila jsem si ruce na prsou.
,,Je to překvapení." Odpověděl.
,,Hm" zabručela jsem a dívala se na cestu.

,,Jsme tu" řekl, když Tay zaparkoval před domem.
,,Nekecej" zasmála jsem se.
,,Tak bez, čeká tam na tebe to překvapení. Věci tu vezmu." Mrkl na mě.
Rychlým krokem jsem se teda vydala k našemu obrovskému domu.
,,Sakra. Nemám klíče. " zanadavala jsem. Nakonec jsem teda zmáčkla zvonek.
Otevřela vysmátá Becky.
,,Jee,  Ahoj Tess!" Objala mě.
,,Ahoj" usmála jsem se.
,,Pojď, vevnitř máš překvapení." Usmála se a táhla mě dovnitř.
,,V obýváku." Strčila do mě a já se rázem ocitla v obývacím pokoji. Rozhlidla jsem se a na gauči uviděla krabici. Přišla jsem blíž a podívala se do ní.
,,To snad ne!" Zakryla jsem si ústa rukou.
,,Líbí se ti?" Přišel Nash.
,,Je nádhernej!" Vykřikla jsem.
,,Ten je můj?"zeptala jsem se a vytáhla ho z krabice.
,,Jo, vymysli jméno."
,,Bude to Sidney, Sid." Pohladila jsem malé štěňátko. Jack Russel bylo moje vysněné plemeno psa.
,,To je vtipný jméno." Zasmál se Nash.
,,Crosby je můj oblíbený hokejista už od 13 let a vždycky jsem si přála mít psa, jménem Sid." Taky jsem se zasmála...

Hey Guyssss
Jsem zpět 😂😂
Tak co, jste spokojeni? ❤
Komentáře, které jste psali mě nakoply napsat další kapitolu, tak doufám, že se líbí. A omlouvám se za dva skoky v čase, ale jinak to nešlo 😂
Takže pište názory do comm a hvězdička taky potěší.
Ly all❤
~BaruGrides 💚