Long Time.

Cheryl?

Neboj Cheryl, nepozná tě, zhubla jsi, změnila ses, není možné, aby tě poznal. Je to už 5 let. Snažila jsem se uklidnit. 
,,Káva pro Cheryl!'' ozvalo se a to mě probralo z vášnivé debaty samé se sebou.
Poděkovala jsem klukovi, který mi podával kafe otočila jsem se k odchodu. Cítila jsem na sobě jeho pohled, cítila jsem, jak mi propaluje záda a to mě ještě více znervózňovalo. Zhluboka jsem dýchala a pomalu upíjela ze svého kelímku.
,,Počkej! Prosím'' slyšela jsem, ale nějak jsem tomu nevěnovala pozornost, přeci jen to nemusí být na mě.
,,Notáák!'' hlas se stále přibližoval, což mě donutilo zpomalit.
Všimla jsem si, jak se lidé ohlíží a koukají se za mě, přimělo mě to zastavit úplně a otočit se.
Byl  to on! Blížil se rychlým krokem ke mně a na tváři měl jeho...krásný...ehm úsměv. 
,,No konečně!'' zasýpal a snažil se mírně popadnout dech. Musela jsem se pousmát, ale tak, aby to neviděl.
,,Potře- Potřebujete něco?'' zeptala jsem se.
,,Ne, teda vlastně ano!'' chrlil ze sebe. Jen jsem povytáhla obočí, čímž jsem ho vyzvala, aby mluvil.
,,Neznáme se odněkud? Řekl bych, že jsem Vás nikdy neviděl. Ne takhle, ale přijdete mi tak strašně povědomá.'' šeptal.
,,To musí být omyl'' falešně jsem se zasmála, abych zakryla své překvapení.
,,Dobře. Tak potom se omlouvám, mohu vás pozvat na oběd?'' usmál se.
Ztuhla jsem.
,,Jinak jsem Harry'' podal mi ruku.
,,Já vím.. Tedy jsem- já jsem Cheryl'' jeho ruku jsem přijala. Jakmile se naše ruce dotkly, projel mnou náboj jakési energie a v břiše se mi rozletělo hejno motýlků.
,,Co ten oběd?'' zasměje se znovu.
,,Já no..Hazz, není to dobrý nápad. Spěchám.'' omluvně se na něj kouknu, ale jeho výraz je.. jiný. Kamenný a až zamyšlený.
,,Jak jsi mi to řekla? '' špitl a mně to došlo.
,,Harry.. Řekla jsem Harry'' začala jsem koktat.
,, Měla bych jít'' otočila jsem se, ale jeho dlaň kolem mé paže mě zastavila.
,,Cherie?'' kouknul mi do očí.

,,Ne, je to jen omyl'' zasyčela jsem a utíkala pryč.