THE FUTURE OF FRIENDS

2.KAPITOLA

Byl poslední den koly. No kdo by tento den nechtěl? Byla právě druhá a takté poslední hodina. Paní učitelka stála před celou třídou a skenovala nás svým pohledem. ,,Tak třído, přiel čas si rozdat vysvědčení" řekla a vzala si do ruky hromádku papírù.

,,Maddie" zvolala a já jsem se celkem nervózní vydala k paní učitelce. U jsem tak nějak tuila co budu mít, ale nikdy si nemůeme být co se týče známek úplně jistí. ,,Gratuluju" podala mi papír neboli moje vysvědčení a potřásla mi rukou.

Kdy u jsem seděla v lavici odhodlala jsem se kouknout co tam tedy mám.
Kdy jsem to viděla, myslela jsem, e mi dala patné vysvědčení, ale kdy jsem pohlédla na své jméno na tomto papíře ujistila jsem se, e to ádná chyba nebude. Bylo tam 5 dvojek. Byla jsem na sebe pyná, protoe toto jsem rozhodně nečekala. Určitě to nebylo nejlepí vysvědčení z celé třídy a bylo hodně dobré.

Kdy jsem u scházela po kolních schodech vedoucích k autobusové zastávce, někdo mně chytl za rameno. Lehounce jsem sebou cukla a otočila se. Kdy jsem ho uviděla, musela jsem se usmát. ,,Tak co, jak dlouho bude mít zaracha?" zasmál se. Lehce jsem ho bouchla do ramene. ,,Kupodivu ádného," usmála jsem se a on se zarazil. ,,Jakto?" Řekl udiveně čím jsem pochopila, e on zaracha určitě dostane. ,, Protoe mám vyznamenání ty tupče a co má ty?" Ani jsem nečekala na odpověď a vytrhla mu vysvědčení z ruky. To co tam bylo mně ani nepřekvapilo vzhledem k tomu, e na kolu v celku kale. Dvě trojky a sedm dvojek. Musela jsem se ujistit zda je to doopravdy jeho vysvědčení. John Evilson. Ano jméno se shodovalo s jménem kluka, který stál vedle mně.

,,Kdy přijede k nám?" Zeptal se a pokračovali jsme k cestě na autobusovou zastávku, kterou vak jel jenom on. Chodil k nám na kolu, protoe v té jeho předelé se mu nelíbilo a tak dojíděl k nám. ,,No, tak podle toho jak dlouho bude mít zaracha." Vyplázla jsem na něho jazyk protoe vím, e ho představa, e on bude mít zaracha a já ne, docela tve.
,,No nejméně týden, zas tak hrozné to nemám" musela jsem s ním tak trochu souhlasit, protoe to váně tak hrozné neměl. ,, Dobře, tak tedy za týden na týden?" Zeptala jsem se. ,,Jenom na týden? Chci se s tebou vidět víc!" Mrkl na mně. ,,To je sice pěkný, ale já mám své kamarády i tady, ale uvidím dobře?" Odkýval mi to a u jsme se museli loučit, protoe jeho autobus byl tady ,,Tak Ahoj Johnsi" zamávala jsem. ,,Ahoj Maddie" řekl a takté mi zamával. Nebyli jsme jak spousta kamarádů co se na rozloučení objímali, i kdy jsem po tom velice touila.

Koukala jsem na autobus vzdalující se z mojeho dohledu a po té se vydala na cestu domů. Cesta od koly ke mně domů netrvala ani 5 minut cesty za co jsem byla ráda jinak by ti moje nohy nezvládly.

Kdy u jsem stála před svým a tedy vlastně před domem mých rodičů, začala jsem hledat klíče ve svém kolním batohu.

,,Mam.í" Křikla jsem po celém domě, ale kdy se mi nedostalo odpovědi, tak jsem počítala s tím, e je mamka jetě pořád v práci. A ptáte se kde je můj taťka? Můj taťka je doma jednou za čas, protoe je pořád v práci a tak s ním nemám ani moc dobré vztahy, ale nijak extra mi to nevadí.

Svůj kolní batoh jsem hodila do kouta pokoje a sebe jsem hodila na postel. Uvaovala jsem nad tím, co budu celé ty dvou měsíční prázdniny dělat. A na Johnsna mám jenom jednu kamarádku Emily, jinak ádné kamarády nemám, ale nevadí mi to protoe mi Emily a John naprosto stačí.

Bylo něco málo po půl sedmé večer a na mně padla obří nuda. Rozhodla jsem se, e si pustím horor, protoe horory ja úplně zboňuju.  Nakonec jsem si vybrala V zajetí démonů a zaujatě na to koukala.

Kdy to skončilo mohlo být zhruba půl desáté a tak jsem se rozhodla, e půjdu spát. První jsem si vak dala sprchu a udělala večerní hygienu.

Potom u jsem jen lehla do svojí milované postýlky a la spát s domněním, e zítra můu stávat kdy se mi zachce, protoe jsou prázdniny.