Kelpie

Kelpie

Tento vodní démon ze Skotska kombinující výzor krávy a koně se vyznačuje schopností proměny v  krásné koně či půvabné humanoidy, čímž láká své lidské oběti.

Poznámka autora: Ano, obrázek nahoře byl přidán čistě z ilustrátorovy touhy pochlubit se celou malbou.

Na skotskou oblast Moray se snášela teplá letní noc. Nad hladinu líné, ale mohutné řeky Spey se vynořily dvě žábě podobné oči a zaostřily na vesničku Craigellachie, jež k řece těsně přiléhala. Kelpie seznala, že přítmí ji již zvládne zakrýt, a vydala se po směru toku k mělčině. První se nad vodu vynořily špičky růžků, těsně následované povislýma ušima a dlouhou hlavou, napojenou na koňskou šíji s uhlově černou hřívou propletenou tmavozelenými prameny vodních řas. Jen, co se nad vodu dostal dlouhý ocas se střapcem týž žíní na konci, stočil se nad zády stvůry jako ocas dominantního psa. Štíhlý trup podobný koni s lysou, šedou kůží vynesly nad hladinu dlouhé nohy s rozdvojenými kopýtky skrytými pod ploutvemi. Klisna rozrážela proud, když kráčela mělkou vodou k místu, kde se Spey stékala s menší Fiddich - jen pár desítek metrů severně od posledního domu. Proti proudu Fiddich se vracela k vesnické hospodě. Jak se blížila, skrčila se a plížila se pod vodou, tak, že na hladině se daly rozpoznat jen oči a špičky růžků. Zastavila se pod mostem pár metrů od hospody. Nemusela čekat dlouho. Ze dveří vzápětí napůl vyšla, napůl vypadla silueta muže. Rysy jeho tváře byly až na krátké ryšavé vousy zastíněny kostkovanou bekovkou. Pomalu se přepotácel do poloviny mostu a naklonil se dolů. Klisna se více stáhla do stínu, muž jí ale stejně nevěnoval pozornost. Podle tlumených bublavých zvuků měl jiné problémy. Ty daly klisně čas na proměnu. Vynořila se celá z vody a bezhlesně vystoupala schody na cestu. Její kořist se hrbila opřená o zábradlí a zírala do temné vody pod sebou. Kelpie pomalu kráčející jejím směrem si ani nevšimla. Lovkyně ke své budoucí oběti natáhla ruku. To, co mělo být uchopením, z něhož není úniku, se změnilo v koketní poklepání na rameno, když se do studeně šedých mandlových očí bestie upřel skelný pohled budoucí-snad-večeře. 

"Brej večír," zabublal muž. Kelpii se ulevilo - podle dechu se mu povedlo žaludeční nevolnost potlačit. Pro další vývoj situace to pro ni sice nebylo zásadní, ale byla to příjemná výhoda. 

"Dobrý den," zavrněla a zakmitala dlouhými řasami. Bokem se jemně opřela o zábradlí a pravou rukou chytila předloktí levé. Jak doufala - pohyb muže přiměl přeměřit si celou její postavu, od podlouhlého obličeje, přes úzký krk, krásně vyrýsované klíční kosti a oblá ňadra částečně zakrytá záplavou uhlově černých vlasů, sahajících až k útlému pasu, jemuž dávaly ještě více vyniknout plodné boky. Její nohy byly tak dlouhé, že byla vysoká téměř jako její společník. Ten pomalu zamrkal upřel se zpět k její tváři. 

"Potřebujete něco? Třeba... oblečení?" Kelpie se usmála, jen tak, aby si nevšiml ostrých tesáků přesně zapadajících do sebe. Kdyby ale nebyla tma, stejně by si všiml, že holá kůže je šedivá jako ta tulení. 
Kdyby nebyla tma, všimnul by si pramenů řas vmotaných v jejích vlasech, a kdyby jeho vidění nebylo rozostřené, postřehl by potůčky vody, pomalu stékající po těle domnělé dívky. Kdyby měl pořádně cit v ruce, všiml by si, že na jeho zápěstí její dlaň podivně lepí. Takhle na ni jen zaraženě mžoural, protože netušil, kdy se tam dostala. 
"Oblečení není to, co potřebuji, zlato," špitly její rty tak blízko těch jeho, že by měl cítit teplo druhého těla, cítil ale jen chlad. Omámeně na ni zíral, zmrzlý na místě. Zdálo se mu to, nebo byly její zornice trochu horizontálně protáhlé? 
"Co chcete?" Koutky pootevřených úst kelpie sebou lehce cukly a ona sjela pohledem k jeho rtům. 
"Tebe." Vrhla se na jeho rty a s vervou je líbala. Stál stále ztuhlý a s vytřeštěnýma očima; zavřela ty své, aby nemohl dále zkoumat tvar jejích zornic, a vsála nehybný horní ret mezi své. Její levá ruka se pod rukávem posouvala na jeho předloktí, zatímco pravá se po rameni nehybné oběti kradla k odhalenému krku. Jazykem pronikla do úst muže, cítila pachuť piva, která ale nemohla překrýt chuť člověka, její brzy už odměny. Levou rukou pevně držela holé nadloktí, ale to nestačilo. Byli takoví, kteří si končetinu v sevření kelpie uřízli a ona měla přílišný hlad, než aby se s rukou spokojila. Palcem pravé ruky teď cítila tep, skoro tak rychlý, jako její. Zbylé prsty se sevřely kolem zátylku. Z toho se nedostane, usmála se do polibku, a když její póry pomaličku začaly lepit, vzrušením svou krmi poprvé cvičně kousla do spodního rtu. Ústa obou se naplnila železitou pachutí. Muže náhlá bolest probudila z transu, rychle z polibku ucukl. S děsem v očích ucovnul a odstrčil kelpii z dosahu. 

"Jdi ode mě!" Zasyčela bolestí; nestihla se přilepit dost na to, aby se nemohl pustit, ale na bolestivé odtržení to stačilo. Hlad se s bolestí a frustrací z nevydařeného lovu smísil do animálního vzteku. Byl přece opilý, neměl ji poznat! 

"Jak jsi poznal, že jsem kelpie?!" Vykřikla, odhalila zubatou tlamu a zatnula bolavé dlaně do pěstí. Muž se zatvářil překvapeně. 

"Ty jsi kelpie?" Kelpie se zarazila. Tvář se jí rozjasnila pochopením, když sledovala vzdalující se záda domnělé kořisti. 

"Ty teplý nesnáším," povzdychla a žbluňkla z mostu rovnou do říčky.