„Miloval jsi už někdy někoho? Teď myslím opravdu miloval. Ne jenom takový to „čau, budeme spolu chodit, hahaha, chodíme spolu, děsně se milujeme.“ To ne. Láska neznamená motýlky v břiše, při pohledu na jeho nagelované háro a vypracované tělo, nebo na její pevný zadek a odhalený dekolt. Láska je o tom, že máš člověka rád a bereš ho takového jaký je. Miluješ jeho nedokonalosti a chyby přehlížíš. Láska je to, když ti na člověku záleží na tolik, že jsi schopen zastat se ho za každé okolnosti a že o něho máš strach, že se mu něco stane. Tohle je láska Theo.“ „Takže tě miluju strejdo?“ pozvedl blonďatý chlapec obočí. „No…“ usmál jsem se. „Taky se to tak dá říct. Ale není to láska, o které mluvím. Tohle je láska mateřská. Tu pociťuješ k rodičům.“ Vysvětloval jsem Theovi, a když jsem viděl, jak mu to v hlavičce šrotuje, musel jsem se pousmát. Jsem na něho pyšný. Je mu „teprve“ dvanáct a už je tak rozumný. „Ale ty nejsi můj rodič.“ „Jako bych byl.“ Pohladil jsem ho po vláskách. Theo se rozzářil a přelezl si na můj klín. Objel jsem ho pažemi a pohupovali jsme se sem a tam. Theo si prochází svojí první láskou. Je to citlivý chlapec a neví, co se to s ním děje. „Láska je přirozená věc. Každej se ve svém životě zamiluje. Někdo dřív, jiný na svou lásku čeká třeba celý život, ale na každého někde na světě jeho drahá polovička čeká.“ Vysvětloval jsem a dále s Theem pohupoval. Měl to rád. „I když se někdo zamiluje do stejného pohlaví?“ šeptl po chvíli pištivým hláskem. Zarazil jsem se a přestal se pohupovat. „Já myslel, že je Jess děvče?“ Stále jsem ho držel v objetí. Taky jsem miloval chlapce. „Ano, je to dívka.“ Pohladil mě po zádech. „Tak proč ses…?“ „Nevím..“ Skočil mi do řeči a začal se strašně smát. „Theo!.. Naznačuješ tím snad něco?“ začal jsem ho lechtat. „Ne, ne! Nic… Pro-prosím nech mě!“ nepřestával se prcek chechtat a svíjet se na mých nohách. „Dobře.“ Přestal jsem. Sladce se na mě podíval svýma modrýma očima, které zdědil po svém pravém strýci. „Existuje ještě nějaký druh lásky? Pořád mám pocit, že to co jsi mi zatím pověděl, není můj případ.“ Zamračil se blondýnek a zavrtal svoje vlnité vlásky do ohbí mého krku. „Ano. Je tu ještě jeden druh lásky. Je to láska platonická. To je, když miluješ někoho, s kým být nemůžeš. Nedá se tomu vlastně ani říkat láska, spíš chtíč, ale platonická láska může snadno přejít v lásku normální.“ Řekl jsem. Připadal jsem si jako nějakej fylozof. Pousmál jsem se nad svýma myšlenkama. Theo zvedl hlavu a vypadal, a zadíval se mi do očí. „Ne-není to láska?“ Vypadal zaraženě. „Je, ale ne taková, jaká má být. No řekni. Co je to za lásku bez vzájemného kontaktu? Když se toho člověka nemůžeš dotknout? Nebo když ho nemůžeš políbit?..“ „Políbit?“ zajíkl se Theo. „Ty jsi to někdy zažil?“ Zajímal se. „Ano, zažil. Ale jak jsem řekl. Platonická láska, se může lehce přehoupnout do lásky pravé.“ Pousmál jsem se nad vzpomínkou, jak to tenkrát bylo. „Vyprávěj…“ Poprosil blondýnek. „Dobře.“ Řekl jsme a začal vyprávět.
Tak tady je takový menší prolog.Tento díl psal Flappy,příští bude ode mě,střídáme se.
Očekávejte Niamma,Larryho,Zialla..:))
