Tak další díl :) Dnes asi nemáme žádné dlouhé řeči na srdci.. Snad jen děkujeme za komentáře a popřejeme vám hezké čtení :)
***** ***** ***** ***** ***** *****
V limuzíně bylo ticho, až na písničku Ho hey od The lumineers, která zněla z reproduktorů umístěných v kufru. Jeli jsme teprve asi pět minut a Niall si s někým furt psal na mobilu. Trochu mě mrzelo, že si mě moc nevšímal, ale tak musím to brát pozitivně. No, komu se poštěstí sedět v jednom autě s Niallem Horanem?
"Odkud se vlastně s Louisem znáte?" prolomil Niall ticho a věnoval mi letmý úsměv. Byl jsem trochu zaskočen, a tak mi chvíli trvalo, než jsem si uvědomil, kde že jsme to Louise potkali.
"Předevčírem v obchoďáku," usmál jsem se nervózně. Niall se začal smát tím svým nakažlivým smíchem a mobil odhodil vedle sebe. Chvíli jsem ho nechápal, ale pak jsem se musel zasmát taky.
"Znáte se teprve dva dny a už jste 'bratři'?" smál se.
"No," pousmál jsem se. "Louis má totiž slabost pro Harryho."
"Jo tak, Loui se zamiloval." S úsměvem odvrátil pohled k okénku.
"Asi, ale bohužel, Harry je jen na holky, pokud vím," někdy mám pocit, že ne. "To ale neznamená, že neslintá při pohledu na Louisův zadek." Oba jsme se zasmáli.
"Je mi to jasný," vydechl mezi otřesy, způsobenými smíchem. Musím podotknout, že Niall je typ člověka, se kterým mluvíte nenuceně. Vyzařuje jakousi energii, která vás obklopí a vy se cítíte příjemněji, než dítě v objetí své matky.
"Já Louise neměl ze začátku moc rád, myslel jsem si, že je namyšlený. Vlastně jsem ho poprvé viděl v lese, když jsem jel na projížďku, jak si tam v trávě užívá s nějakou holkou. Docela jsem je vyděsil," zasmál jsem se. "Ale změnil jsem názor. Louis je fajn kluk a nebýt jeho, nikdy bych si tu nemohl užívat tvojí společnost." Niall se od srdce usmál. Bylo vidět, že to byl upřímný úsměv.
"Ty jezdíš na koni?" zeptal se.
"No, Harryho teta jich pár vlastní a protože koně miluju, tak jsem se na jednom svezl," usmíval jsem se. Normálně bych takhle neřekl, že mám koně rád. Některým to totiž připadá zženštělé, ale u Nialla jsem se narážek ani zlých myšlenek nebál. Nevím proč, neumím si to vysvětlit.
"Já taky miluju koně. Jsou tak vznešení. Vždycky jsem nějakého chtěl, ale rodiče mi ho nechtěli dovolit. Že prý to smrdí a je s tím moc práce. Mně třeba smradlaví nepřijdou a ta práce by mi taky nevadila," řekl trochu smutnějším hlasem, ale stále s úsměvem na tváři.
"Někdy… Můžeme... Můžeme se projet spolu," začervenal jsem se.
"To by bylo fajn," usmál se Niall a popadl do ruky znovu svůj mobil.
"Závisláku," jemně jsem se zasmál.
"Uh, promiň, nejsem zvyklý na společnost v autě a tak vždycky vytáhnu mobil," usmál se. Bože, jak já ten jeho úsměv miluju. Měl bych se začít pořádně ovládat, jinak se tu na něj vrhnu, nehledě na to, že tu máme společnost. Věřte, možná na to nevypadám, ale jsem toho schopný.
"A jak dlouho se znáš s Harrym?" zeptal se, aby řeč nestála a promnul si svoje pomněnkové oči.
"Od dětství. Mohl bych ho nazývat mým bratrem. Je to úžasný člověk, který tu pro mě vždy byl, je a já doufám, že i bude," usmál jsem se při představě mého kudrnatého kamaráda.
"Jo," povzdechl si Niall. "takhle jsem to měl s Louim taky. A teď, jak se z ničeho nic objevil na mém koncertě... Nepopsatelný pocit. Nejlepší na tom je, že se vůbec nezměnil. Je to ten starý dobrý vtipálek Louis, se kterým jsem se tak rád bavil," usmívali jsme se na sebe. Konečně jsem našel někoho, komu můžu říkat, jak je Harry úžasný člověk. Jemu to říkat nemůžu, zakázal mi to. Trdlo.
"A jak to, že jsi byl na mém koncertě? Jsi můj fanoušek nebo tě sem Louis dovlekl?" zeptal se s úsměvem. To je tele. Proč bych chodil na jeho koncert, kdybych nebyl jeho fanoušek? Zatvářil jsem se, jako když vidím něco roztomilého. Vlastně, já vidím něco roztomilého - blonďatého Ira.
"No, dovlekli jsme sem spíš my jeho. Mluvil o tobě před Harrym, že jste byli nejlepší kamarádi, a že to pokazil."
"Takže jsi můj fanoušek?" začal se smát. Jeho smích doslova libozvučil mým uším.
"Ten největší!" zazubil jsem se.
"To mě těší!" zazubil se nazpět. Chvíli jsem se jenom usmíval. Koutky se mi zvedli, když jsem uslyšel z rádia, mě moc dobře známé tóny Niallovy písně. Tuhle miluju.
"Prosím přepni to, Ricku," Zamračil se Niall.
"Ne…! Prosím, ne." Rick se zmateně podíval do zpětného zrcátka. Niall se usmál. Vypadal, že je mile potěšen.
"I think I'm gonna lose my mind
something deep inside me I can't give up
I think I'm gonna lose my mind
I roll and I roll till I'm out of luck
Yeah I roll and I roll till I'm out of luck…" začal jsem zpívat. Teda spíše pobrukovat. Niall se na mě díval s pootevřenými ústy. Na druhou sloku se ke mně přidal. Musím říct, že přesto, jak jsem to Niallovi kazil, to znělo celkem dobře.
"I'm feeling something deep inside
hotter than a jet stream burning up
I got a feeling deep inside
it's taking, it's taking all I got
yeah, it's taking, it's taking all i got
'Cause nobody knows you, baby, the way I do.
And nobody loves you, baby, the way I do.
It's been so long, it's been so long,
maybe you are fireproof
'cause nobody saves me, baby, the way you do…" zpívali jsme oba, teď už z plných plic. Když písnička skončila, musel jsem se zahihňat Niallovu výrazu.
"Ty umíš zpívat?" podíval se na mě zmateně.
"Ne, ani ne. To kdyby si slyšel Hazzův chraplák," zatvářil jsem se jako kocour.
"Blázníš? Zpíváš krásně!" byl doslova unešen.
"Na tebe nemám," upřímně jsem se usmál.
"Mohl bys mít! Stačilo by cvičit," usmál se. Teď mě to napadlo. Napadlo mě, jak se s Niallem vídat častěji. Jsme sice domluvení, že se projedeme na koni, ale to by se taky nemuselo opakovat. Proto jsem vymyslel plán.
"Nialle?"
"Ano," stále mě sledoval. Usmíval se.
"Pomohl bys mi? Jako se zpěvem."
Bylo vidět, že ho můj dotaz zaskočil.
"Zeptal ses ve správnou chvíli. Dnes mi skončilo turné, a tak budu mít čas. Stačilo by to tak třikrát do týdne?"
"Určitě. Díky moc. Jsi moc ochotný člověk, nejsi jako ti slavný osobnosti, co si myslí, že si můžou dělat, co chtějí a chovat se arogantně a povýšeně." Byla to pravda.
"Vážím si toho. Snažím se zachovat dobré vztahy s lidmi. Řídím se pravidlem 'Work hard, play hard & be kind'."
"To vždycky říká Harold," zasmál jsem se.
Zbytek cesty už probíhal v tichém režimu. Ale nebylo to žádné trapné ticho, takže mi to nebylo ani nijak nepříjemné. Koukal jsem se z okýnka na Londýn, který právě pohltil déšť. Také jsem se někdy nenápadně periferním viděním podíval na Nialla.
Když jsme dorazili na místo, ani jsem to nějak nepostřehl, byl jsem zamyšlený. Až teplá dlaň na mém rameni mě probudila k životu.
