Poznámka autora: Ahoj, tak tady je další díl. Protože jsme dlouho nic nepřidali, tak
je tady díl trochu delší, jako taková malá omluva. Nevím, jestli se vám bude líbit, ale
doufám, že ano. Za hvězdičky a komentáře budeme vděčni. Děkujeme za čtenáře, Vaši
Flappy and Kája. :)
Dřevěné schody mi vrzaly pod chodidly. Sešel jsem do obývacího pokoje, kde seděl
Harry a koukal na nějaký animák.
"Proč nejdeš nahoru?" zeptal jsem se mile a sedl si na bočnici křesla. Harry ke mně
zvedl zelený pohled a řekl: "Jsem naštvaný."
"Jo tak pán si hraje na uraženýho," začal jsem se smát.
"Ne, Liame. Ty to nechápeš," zakroutil hlavou a svůj, teď spíše smutný pohled vrátil zpět
k televizi.
"Co nechápu?" nechápal jsem. Kudrnáč si povzdechl.
"Udělám si čaj. Chceš taky něco?"
"Káfe, prosím," Harry přikývl a prošel kolem mě do kuchyně.
"Co nechápu?" zopakoval jsem můj předešlý dotaz a šel také do kuchyně, abych
nemusel mluvit moc nahlas. Harry stál rukama opřený o kuchyňskou linku a koukal
z okna do zahrady. Před ním stály dva hnědé hrnky a rychlovarná konvice.
"Víš Liame, tenkrát.." odmlčel se. "Tenkrát jsme se s Louisem sblížili víc, než si myslíš.
Promiň, že jsem ti to neřekl," oči se mu leskly.
"Víc, než si myslím?"
"Jo, no.. víš.. Měl jsi pravdu, když jsi do mě rejpal s tím, že k němu něco cítím," vyvalil
jsem oči. "Jenomže tenkrát cítil něco i on," povzdechl si a pak se ušklíbl jako blázen. Měl
jsem o něho strach.
"A, t-ty něco cítíš pořád?" zeptal jsem se opatrně.
"To není, důležité," utřel si slzu, která se prodrala ven. "Chceš turka nebo rozpustný?"
"Rozpustný," postavil jsem se za Harryho a položil jsem mu ruku na rameno. Pomalu se
ohlédl.
"Pro mě je to důležité, Harry. Jsi můj nejlepší kámoš a trápíš se." Pohladil jsem ho po
paži.
"Víš," řekl pomalu. "do Londýna jsme jeli za tvou láskou a zatím jsem tam našel já tu
svou. Lásku, štěstí, ale i nenávist a zklamání," řekl. Takhle nikdy nemluvil.
"Tak proč nejste spolu?" nechápal jsem.
"Je to děvkař Liame. Jenom sbalit, užít si a odkopnout. Dostal chuť jenom na moje péro
a pak si zase šel za tou svojí," teď už brečel. "Miloval jsem ho Liame. A bylo mi jedno, že
je to kluk," objal jsem ho.
"Nebreč, takových ještě bude, najdeš si někoho lepšího," utěšoval jsem ho.
"Ne, Liame, ty to nechápeš. S ním jsem to cítil, ty motýlky, o kterých jsi furt mluvil. Když
jsem byl s ním, cítil jsem se výjimečně. To s ním bylo moje poprvé," vzlykal. Zalapal jsem
