"Ahoj Yoongi!" vykřiknu, když spatřím známou tvář s modrou kšticí na hlavě. Oslovovaný se na mě zadívá a když mě spatří, zaculí se a přejde ke mně. "Nazdar Hoseoku. Koukám, že si pořád stejná vyžle." pokroutí nade mnou hlavou a já protočím očima. "Ty něco říkej." on se na má slova jen uchechtne a mávne rukou.
"Pojď. Mám celkem hlad, tak bych si zašel do nějakýho blízkýho bistra a pak můžem zajít do studia. Mám nějaký podklad ale s textem jsem čekal na tebe. Z části." vydechne na jeden nádech a já jen přikývnu. Jsem rád, že s hudbou si nemusím dělat starosti. A jak Yoongiho znám, tak jeho 'trocha' textu je skoro celá písnička, takže ani s tímto by neměli být problémy. Navíc, i já jsem byl poměrně hladový, tak jsem s ním i v tomto plnně souhlasil.
Tak jsme tedy šli do nedalekého podniku. Byla to maličká kavárna s příjemným prostředím a perosnálem, který jsem zatím viděl, velmi příjemným. Proto jsme na sebe s Yoongim jen kývnuli a usadili se do boxu kousek od vchodu, odkud jsem krásně viděl na ulici, po které procházelo několik lidí různěho věku, pohlaví i výšky.
Zatímco jsme s Yoongim čekali nato, až nám přinesou naše objnávky, začal on povídat o tom, jak se tu v Daegu má a co se od našeho posledního setkání změnilo a spusty dalších věcí, které jsem poslouchal, ač nerad, jen an půl ucha. Moji pozornost totiž upoutala zrzavá kštice vlasů, jež patřila rozkošnému chlapci, stojící přes ulici na zastávce, čekající na autobus.
A|N
Buum
kdo toto čekal? c:
Mimochodem... Do konce příběhu už příliš textingu nebude .-.
† p o s i o n †
ČTEŠ
Sing Me To Sleep //bts//
FanfictionŽivot známé osobnosti není lehký. naštěstí mám svého roztomilého stalkera, který by mě měl děsit. No naopak se zdá jako někdo, u koho mám vždy pocit bezpečí, ač mi nikdy neřekl, kdo je, či jak vypadá. I tak jej však slyším. Každý večer mi totiž zpív...
