Potkali jsme se v baru [short story]

21. kapitola

pozn.: otec Raven se jmenuje Ian

Byli uprostřed vytváření osnovy k projektu, kdy spolu mluvili hlavně Raven a Arthur, Dominick je moc nevnímal a s někým si chatoval, když Raven začal zvonit.

Raven: „To je táta, to musím vzít." Pravila a šla vedle, ale i tak ji kluci slyšeli.

Raven: „Ahoj tati."

Ian: „Ahoj, hele dnes příjdu asi hodně pozdě. Vezmu si přesčas."

Raven: „Ne, musíš jít domů."

Ian: „Potřebujeme peníze."

Raven: „Ale tati...jseš v práci pořád...moc nespíš..."

Ian: „Jsem v pořádku."

Raven: „Tati...tak dobře udělám večeři mně a klukům...a nechám ti tu porci navíc."

Ian: „Nemusíš...já si něco koupím."

Raven: „To určitě. To říkáš vždy, ale nic si nekoupíš. Něco ti tady nechám. Dostala jsem od tebe ty peníze na novou knížku použiju je, abych koupila jídlo na večeři."

Ian: „Ne, ty peníze jsou pro tebe. Vem si ty peníze v kredenci."

Raven: „To jsou peníze pro případ nouze, ty, které mám u sebe, jsou na knihu, kterou ani nepotřebuju, takže použiju je." Její otec chtěl něco namítat, ale ona se s ním rozloučila a položila mu to.