Potomek Zla

1

"Hej.. Vyvolala tě" špitl Max a drkl do mě loktem. Snažila jsem se v sobě sebrat trochu klidu a unaveně zvedla hlavu na malou vzteklou učitelku které pravděpodobně docházela trpělivost "Tak? Jaká je odpověď slečno Blaze?" zeptala se mě upjatě učitelka a zadívala se na mě jako na debila. "Co já vím?!" zavrčela jsme drze. Ztrácela jsem nervy. 

"Úplně stejná jako její otec. Nevychovaný, drzý, hloupý-"

zarazila jsem jí "Už ani slovo proti mému otci" zařvala jsem na ní a vstala "Co kdyby jste si šla urážet svoje vlastní  rodiče  paní chytrá, protože já na vás, a na vaše pitomé argumenty náladu nemám. Můj otec byl skvělý!  a když si myslíte něco jiného tak si to nechte pro sebe a držte hubu!". Celá třída se na mě vyjeveně otočila.. Všichni byli ticho. I ta kráva co si říká učitelka. popadla jsem učení a vyrazila ze třídy. Vytěkaně jsem za sebou práskla dveřmi a vydala se chodbou rovnou ven. Do děcáku pouštějí všechny společně, takže jsem se ještě asi tak 3 hodiny toulala venku po městě.

Napadlo mě, že bych se mohla stavit za mamkou. Byla návštěvní doba přeci. Vytáhla jsem z batohu svoje vznášedlo*, nastoupila a vydala se po chodníku k nemocnici. Dala jsem si sluchátka do uší a pustila si nějakou hudbu. 

Pohupovala jsem hlavou, zatím co jsem míjela chodce. Jenom pár bloků a jsem tam. Z nudy jsem začala dělat na vznášedle kraviny a menší triky pro začátečníky. Najednou se ozvalo hlášení.. Možná už se konečně rozhodlo o tom, co bude dál atd. Ta politika fakt spěje do prdele.. 

*POZOR POZOR! Bylo rozhodnuto a spravedlivě odhlasováno, že všichni ti, co mají nebezpečné elementy, budou převezeni na planetu H7B!! 
Za nepovolené elementy se považují: 

Oheň

Elektřina

Temnota

Manipulace s myslí *

Lidé kolem mě se začali zlobit. je to docela dost..

4 z 9 elementů co existují. to celkem jako nasere no.. Než jsem si uvědomila, kam se dívám, do někoho jsem vrazila. "Sorry sorry" řekla jsem ve spěchu a chytla svoje vznášedlo. "V pořádku" řekl muž a šel dál. K nemocnici jsem došla rychle pěšky. Byla jsem rozrušená z toho všeho ale po chvíli mě uklidnilo, že mamka ještě furt může mluvit, dýchat a žít. Přišla jsem k její posteli a sedla se na židli. "Nemáš být ve škole?" zachraptěla mamka se úsměvem " Pohádala jsem se s učitelkou" zavrčela jsem "Mami.. já nechci být v děcáku až do svých 18.. to nedám" zakňučela jsem zoufale. 

Mamka se na chvíli zamyslela.. "Mohla by jsi dojet za svým otcem" řekla a zavrtěla se tak, aby se trochu zvedla. "Vážně?" řekla jsem radostně a oči se mi rozzářily. Když mi bylo 7 otec mě i mamku musel opustit, protože šel do vyhnanství. Kradl, a byl to zločinec ale o mě i o mamku se staral tak moc dobře, že se mi vždycky hodně stýská.

"Ano.. ale žije v úplně jiném kvadrantu.. přesněji v kvadrantu 0Z. Je to cesta přes celou galaxii.." špitla mamka "Je to nemožné se tam dostat" kývla na mě mamka. Já ale zavrtěla hlavou "Není.. vždycky je cesta jak na to..Zvládnu to" řekla jsem zarytě " Musím" dořekla jsem, rozloučila jsem se s mamkou a vyšla ven z nemocnice. Tak Tohle je přímo mezigalaktická výzva..