Potomek Zla

3

Budík mi vrněl u nosu. Vzbudila jsem se celkem brzo. Teď hlavně opatrně a bacha na sestry. Otevřela jsem potichu dveře a rozhlédla se po chodbě. Zrovna jedna odcházela... Pitomé chůvičky na hlídání, navíc hlídat ani neumějí. Jsou to zastaralé modely a rozbité od dětí. přeběhla jsem rychle k rohu patra. Max byl na klučičím patře.. Tam si musím dávat bacha. Mám tam staré nepřátele ale i přátele. Znáte to. Někteří kluci jsou svině, někteří jsou v pohodě.

 Rozhlídla jsem se a seběhla co nejtišeji po schodech na dětské Patro. Ihned u dveří stála chůvička a utěšovala nějaké dítě. Já jsem využila její nepozornosti a seběhla na klučičí patro.

Tam chodil už trochu jiný typ robotů.. Dozorci. Na rozdíl od chův a chůviček byly naprogramováni tak, aby mohli mlátit zlé kluky a udělovat tresty. Z pokoje kluků byly slyšet hlasy. Robot železnou pěstí praštil do dveří.. všichni ztichli a bylo slyšet jako si lehají na místa. Na tyhle ty kretény mám taktiku.

 Vzala jsem sebou sklenici od šťávy a praštila jí prudce o stěnu daleko ode mně. Schovala jsem se za krabici s rozbitými hračkami které ráno odvezou do šrotu a čekala. 3 Dozorci se nahrnuli ke stěně a prozkoumávali to a já jsem mezitím vylezla ven z úkrytu a běžela na klučičí patro k Maxovu pokoji. 

Doběhla jsem k Pokoji a otevřela potichu dveře. Našla jsem Maxe a Potichu s ním zatřásla "Maxi?" zašeptala jsem do ticha. Prudce se posadil a podíval se rozespale na mě. "shhhhh" špitla jsem a dala si ukazováček ke rtům aby byl ticho. Max si rychle oblékl boty a Nějakou mikinu.  "Teď musíme znovu nahoru" špitla jsem 

"Co tady děláte?!" zasyčel hlas z vedlejšího rohu místnosti. Oba dva jsme málem dostali infarkt. Ze stínu vyšel vysoký kluk. Říkali jsme mu Assasin. Uměl se dobře prát, tiše plížit a dobře skákat parkur. Víte že ani nevím jak se jmenoval? Pro nás to byl prostě Assasin.. Byl to Maxův kámoš a tak jsem se nemusela bát.

A: "O co se tu snažíte?" sykl a přišel k nám 

M: "zdrhnout"

T:"Jo.. víme jak.." 

A: "Počkejte.. chci jít s vámi.."

Max se na mě podíval 

"Míříme do kvadrantu 0Z"

T: "Je to dlouhá s cesta"

A:"To mi je jedno. chci odtud. můžu se vám hodit"

M: "To je pravda.."

T: "Ok.. ale honem si zbal jen to nejnutnější. Musíme zrychlit." 

A: "jo.. jasně.." 

T: "A co ten třetí?"

M:"Thomas? pfff.. Ten se ani za boha neprobere. hrozně tvrdě spí.." 

T: "To vidím.." Zamumlala jsem a poslouchala Thomasovo chrápání které se rozléhalo celým patrem..

Za asi tak 10 min byl Assasin zabalený a tak jsme mohli jít. Všichni připravení se poprat s celou galaxií, aby se dostali z téhle díry. Najednou jsme uslyšeli mluvení a křik. vykoukli jsme na chodbu posraní až na zádech. Na konci patra, U pokoje kde bydlel Stydlivka, Psychouš a Zomboň, stáli lidé i dozorci a vlekli 2 pryč.

 Uviděli jsme, jak Psychouš metá kolem sebe něčím fialovým, Zomboň řval na lesy a snažil se je odstrčit a Stydlivka jen stál u stěny a tíživě to pozoroval.. Brzy se rozbrečí. Vypadá to, Že Psychouš a Zomboň mají Elementy.. Abych vám to vysvětlila.. 

Elementy se objevili když na naši planetu zaútočila neznámá forma. Tehdy jsem ještě nebyla na světě. Ti lidé co byli ozářeni a přežili, měli dostat super nadlidských schopností. Máme tu ale problém. Po tolika letech se politika rozhodla, je prostě zrušit a vymazat jakékoliv náznaky nadpřirozenosti.. Moje mamka se bojí, že To tátu ozářilo.

 Můj táta pracoval jako výrobce zbraní a spravoval různé stroje. Měl ale smůlu a do jeho dílen vtrhli jako první. Když ho tím paprskem trefili, mamka se bála, že už se nikdy neprobere. Ale on to zvládl a za pár let si usmysleli že budou mít dítě. 

A tak se stalo.. Když mi ale bylo 5 let, Tátu poslali do vyhnanství, protože žil dvojím životem a o tom druhém nikdo nevěděl.. Byl to proslulý zloděj a byl známí že měl rychlé prsty, takže když někomu sebral peněženku nebo cokoliv cenného, nikdo si toho ani nevšiml. Chytli ho až když vykrádal banku. Někdo ho prý zradil a... tím ho chytli. 

"Tak jdeme" zavelela jsem když bylo ticho a dozorci i s těmi dvěma zmizeli.. Vyběhli jsme do dětského patra a následně na to holčičí. Tam chodily ale chůvy. Hodila jsem přes celou chodbu kamínek, co jsem našla v kapse u mikiny a to upoutalo pozornost chův. Doběhli jsme do mého pokoje a zavřeli. "Ok.. a teď hurá pryč."