Ze všech stran na mě všichni krčí, hlavu z toho mám pejru. Zavřu se do pokoje, nasazuju si sluchátka pouštním si song you'll never walk Alone od Elvis Presley do uší a utíkám pryč z reality ve který musím znechuceně žít. Pomalu se mi zavírají oči ocitám se ve velké prázdné hale, rozlížím se kolem a to se ke mě hrne dav rozrušených holek přímo se vrhají před pódiu. Nechápe se na ně dívám a pak ze červenou okonou vychází kluk s kytarou a začne hlubokým hlasem zpívát a hrát na kytaru . Elvis Presley !!! Hypnotizovaně se přibližuju až před pódiu, nehybně se na něj dívám, nedokážu se od něj odtrhnout. Sklání se dolů ke mě a já myslím jen na to jedno. Přibližuje se blíž a blíž ale nepřestává zpívat. Měla jsem nutkání spojit naše rty ale .... v tom na mě máma zakřičí tak hlasitě že jí slyším přes ty sluchátka , leknutí jsem se lekla a vrátila do reality . "Hnus"! Řeknu si sama pro sebe a jdu za mámou co zase po mě chtěla abych udělala .
Při mytí nádobí mám puštěnou televizi na ÓČKO STAR | Back to the 80's . Obvykle tuhle stanici Óčka já vyloženě neposlouchám ale moje máma ano takže dneska celý den nic jiného neposlouchám . To víte máma je už starší ročník a nová hudba ji nějak extra nezaujala. Konečně slyším nějakou známou písničku od Elvise
Jailhouse Rock . Ten song mě totálně nakopl je to skvělá písnička která mě vyzvedne náladu u který se můžu zatrsat, odkládám mokrý talíř do dřezu a jdu pro ovladač zvýšit hlasitost . Pak se vracím zpět ke mytí nádobí,. Nejsem schopná zůstat v klidu takže tancuju jako retard nikdy mi to však nedochází že tancuju jako retard ale co jsem doma kde mě nikdo nevidí. Nejen že nemůžu být v klidu ale teď jsem si začala i u toho mytí nádobí zpívat refrén. Tu ani nevím odkud přišla máma no spíš do kuchyně vletěla jako zlá ježibaba. Začne na mě řvát " DEJ TO MÍŇ TU KRAVINU "!!!! Tohle mě vždycky a pokaždý dokáže naštvat, dávám televizi míň a vracím se k nudnému mýti nádobí .
Mytí nádobí mě zabralo hodinu když mám hotovo konečně se můžu na celý den zavřít do pokoji. Beru si mobil do ruku koukám na zprávy na který se mi zrovna nechce odpovídat . Vykašlu se na to znovu si nasazují sluchátka do uší a opouštím realitu, do sluchátek si pouštím song od "Crying In The Chapel , vracím tam kde jsem skočila u Elvisových rtů chybělo tak maličko aby se naše rty spojili a pak se to stalo . O tohle jsem snila už dlouho být políbená od Elvise, i když je to sen tak jsem si jistá že možná by se to mohlo stát až budu po smrti. Nevím ale myslím že jsem divná když věřím že se po smrti setkám ze zpěvákem který je už dávno po smrti. Stejně tak nechápu jak někdo kdo je mrtví mě může udělat víc mokrou než One Direction, nebo než můj boyfriend. Některé věci fakt nechápu, ale jsem to já, věřím i na nemožné .
