Smrt v žilách

I.

''Elizabeth Parker do ordinace pana Wüntra, okamžitě!''

Zase tu sedím. 

Ta samá místnost.

 Ten samý chlap.

 Ta stejná otázka. 

Už mě to unavuje, ale baví mě jak vůbec nic neví.

"Proč jste to udělala?" Už 3x se mě na to ten chlap zeptal. 

 "Jste tu už 4 týdny a ještě jste mi nic neřekla. Elizabeth, prosím vás. Řekněte mi co se stalo." 

"Co chcete slyšet? Zabila jsem svou rodinu. Svého otce, kterému jsem ve spánku zabodla nože do rukou aby se nemohl hýbat, potom jsem mu vyřízla jazyk a nakonec jsem ho skrz na skrz probodla násadou od koštěte přímo do srdce. U matky jsem tak milosrdná nebyla, tu jsem v kuchyni přivázala k židli nohy a ruce jsem jí ponořila do vroucí vody. Rozřízla jsem jí zápěstí aby pomalu, ale jistě vykrvácela. Na rány na nohou jsem jí sypala sůl. Přejížděla jsem jí nožem po obličeji. A potom jsem jí k nohám do vody hodila zapnutý fén." 

"Nekoukejte tak na mě. Mohl jste si přečíst policejní správu a ne mě nutit to říkat."

 "Přesně toto jste mi tu řekla i ve středu, když jste u mě byla. Pamatujete si to? Víte co je dnes za den? Víte co je s vašimi bratry? Elizabeth?"

 "Ve středu? Dnes je 12.června, je úterý. Můj bratr je u babičky a můj druhý bratr-" 

"Elizabeth? Co je s vaším druhým bratrem?"

 "Já- já- nev-nevím. K-kde t-to jsem? Kdo jste!? Zabiju vás! Nechte mě napokoji!!" Už zase mě táhli 2 chlapi v bílém a u toho chlapa co si se mnou povídal je nějaká blondýna. 

 "Vůbec se to nelepší doktorko. Znovu mi řekla to samé. Jak zabila své rodiče a myslí si, že je 12.června. Den kdy je zabila. Věří, že je pořád ten samý den. Už je tu 4 týdny doktorko. Už po osmé mi řekla to samé. Nemyslím si, že se to zlepší." Řekl ten chlap, asi mluví o mně. 

 "Dejte jí ještě čas pane Wüntre. Prošla si něčím co nedokážeme-" Zbytek jsem neslyšela. Něco mě štíplo a já ztratila vědomí....