Příběh muže, jenž nalezl nudu

Někdy se věci podivně sejdou, Někdy se děje něco, co by se asi dít nemělo. Například z učitele Wolrapa se postupem let vytratil život. Nikdo neví proč tomu tak je. Není to žádná krize středního věku. On prostě ztratil chutě. Chuť k jídlu. Chuť na sex. Chuť vůbec ráno vstát. Jednou přišel vyučovat s krvavou hlavou. Normálně měl v ní otevřenou ránu. Přišel do třídy, sedl si tam za katedru a zakoukal se někam do rohu třídy, jakoby přemýšlel nad firmou, která mu dělala lustr. Přes ten si totiž ráno hodil lano, ale neudrželo to jeho vánu, takže se tam jen chvilku cukal ve vzduchu a pak se to s nim urvalo a mrdl se hlavou o kuchyňskou linku. Následně ho asi nenapadlo nic lepšího, než prostě jít do práce. „OK, Tak příště," a šel vyučovat. Když už jsme u toho, on ani nijak zvlášť neučí. Máme ho na kresbu a přijde mi, že nás při práci obchází jenom kvůli nějakému vnitřnímu pocitu povinnosti. Nikdy nikomu nic neřekne a pak všem dá za 3. To je ale stejně všem jedno. Hlavně že projdem. Co si tak vzpomínám, jen jednou se vyjádřil k něčí praci. Bylo to ve druháku. Zastavil se u Ládi a řekl mu, že to vypadá hloupě. Láďa chvilku koukal na něj, na obraz a pak zase na něj a odvětil: „Vždyť je to jen zátiší s flaškou." Wolrap se na něj chvilku taky koukal a pak odešel a dal mu za 5. Mám pocit, že tomu člověku fakt hrabe. Občas mám fakticky pocit, že ho nic nezajímá. Prý měl psa, ale někde ho zapomněl. Možná na benzínce. Možná u večerky. Nevim už, ale když si to uvědomil, hledat ho už stejně nešel. Člověk by čekal, že na banalitě, jako je docházka, mu záležet nebude. Tam to ale hrotí. Hyhle věci okolo omluvenek, tabulek a píčovin jsou neznámo proč důležitý. Možná je pro něj nějakej zápis vlastně jen jediným důkazem, že se to stalo. Zasranej nýmand. Ani zabít se nedokáže. Určitě si říká: „Nepustim je dřív. Mě ten život taky nepustí," takže vždycky odcházíme až se zvoněním. Fakt by se zhroutil svět, kdybych jsem o ty 2 minuty odešel dřív, když mám stejně hotovo.

Nyní má Wohlrab poměr s kolegyní Ladickou. Opět nevím, jak je to možné. Je přece takový bezduchý nula. Jak může někdo tak zdeprimovaný někoho vůbec sbalit. Jak jsem ale říkal, občas se to sejde fakt zvláštně. Podle mě jí ale stejně nemá rád. Svýho psa taky neměl. Určitě ho do toho styku nutí ona a on má pocit...drží se takové absurdní představy...že každá kapka, kterou si z něj Ladická vycucne, je jenom jeho vlastní esencí štěstí.

Tak znuděného člověka jsem ještě neviděl.
Vždyť on se i pohyboval, jakoby k tomu ani neměl žádný důvod.