TOGETHER FOREVER??

2.Kapitola - ...Jen aby mě neznásilnil

Claire:

Ráno mě vzbudí bratrův křik. „Tak sakra Claire!!Kde jsi?!“ ,,Za chvíli jsem dole.“ Zakřičím rozespale a protáhnu se. ,,Ne za chvíli, hned!“ Bože, on mi nedá pokoj. To je snad ještě horší než macecha nebo děcák. Vyhrabu se z postele a ještě rozespalá a v pyžamu vyjdu na chodbu. ,,Co je?“ ,,Víš co máš dnes dělat? Budeme tu v 7 tak koukej uklidit. Já ještě někam musím jít.“ Oblékal se. ,,Mě nezajímá co děláš tak si to zapamatuj.“ Řekla jsem a usmála se. ,,Sorry, neslyšel jsem tě, zopakuj to.“ Koukl na mě. ,,Říkám.. že to udělám.“ Nestála jsem o to aby mi dal facku tak jak on to umí. ,,Dobře, už jsem pomalu slyšel něco jiného.“ Prohlásil a odešel. Vyvrátila jsem oči a vrátila se do pokoje. Vlezla jsem si do vlastní koupelny a udělala ranní hygienu, pak jsem se převlékla a šla posnídat. ,,Takže co musím dnes udělat.“ Přemýšlela jsem nahlas a vzala jsem si papír a tužku. Raději si to napíšu než aby mi bratr nadal, že něco nemám. ,,Takže nejprve zajdu na koupit, potom uvařím špagety,pak uklidím, utřu prach, dám do ledničky nějaký chlast, objednám pizzu a pak už to bude snad vše.“ Posnídala jsem a umyla nádobí. Bohužel nemáme myčku, takže se nadřu já. Po dnešku si dám asi koupel, ale bratr mi vzal klíče od pokoje i od koupelny, protože jednou musel vyrazit dveře… Vlezu bratrovi do pokoje a ze šuplíku vytáhnu klíčky. Najdu ty mé dva a jdu zpět do kuchyně abych si vzala peníze a tašku na nákup. Během půlhodiny jsem doma. Obchod máme na rohu ulice, takže není daleko. Vybalím nákup a pustím se do vaření. Špagety jsou ale jednoduché. Uvařím je a pak jdu vyluxovat. Protože mě naštěstí bratr vzbudil celkem pozdě, bylo už poledne, a tak jsem si vzala špagety s kečupem. Umyla jsem své nádobí a pustila jsem se do úklidu obýváku. Potom jsem všude utřela prach a šla jsem na zahradu. Samozřejmě že bratr neudělá nic, tak jsem musela sama posekat trávu a něco okopat. Oni ani na zahradu nechodí ale když přijdou, vše musí být perfektní. Tak, teď ještě horní patro. Nejprve vyčistím záchod a umyju koupelnu, pak uklidím ostatní pokoje. Sice to jde s písničkami mnohem líp, ale kolem šesté toho mám až až.. Dám nějaké pití do lednice a objednám pizzu na sedmou hodinu. Půl hodinku se natáhnu u sebe v pokoji na postel. Když se spatřím v zrcadle tak se leknu. Mám rozcuchané vlasy, celá se lesknu od potu a vypadám jak mrtvola. No…je mi to jedno, nebudu se pro tu partu bezohledných volů upravovat. Kouknu na hodiny a už je třičtvrtě na sedm..achjo. Skočím dolů, zapnu televizi, na stůl v obýváku dám skleničky, pití vytáhnu z lednice a položím ho doprostřed. A teď ať si klidně přijdou.

Během pěti minut se doopravdy otevřely dveře a přišel Peter, George, Michael, Bieber a Luke jako poslední. ,,Večeři máš v lednici.“ Sdělila jsem bratrovi a chystala se že půjdu nahoru. ,,Dobře, dnes jsi to zvládla…teda moment, kde je jídlo?“ ,,Pizza ještě nepřišla.“ ,,Dobře, tak na ni počkej v kuchyni. My pojďme.“ Zavelel Peter a šli do obýváku, přičemž se po mně Justin ohlédl. Někdy mi přijde, že je spíš velitel bratr než on. Sedla jsem si ke stolu a napila se džusu. Když jsem vracela džus do lednice, zaslechla jsem, jak někdo říká. ,,Proč se na ni nevysereš?“ a když jsem se otočila..už jsem se ani nedivila, že tam zas stál ten zjev. ,,Co zase chceš?“ opřela jsem se o linku a koukala na Biebera. ,,Ahoj Claire.“ Zase se usmál jako vždy. ,,Neodpovídáš na otázky?“ nadzvedla jsem tázavě obočí. ,,Musel jsem tě vidět.“pořád se hnusně smál a obešel stůl až ke mně. ,,Ty..ty mi nedáš pokoj že?“ ,,Ne..nikdy.“ přitáhl si mě k sobě. Smutně jsem vydechla, narovnala jsem se a odstrčila ho od sebe. ,,A jak sis to včera užil?“ ,,Žárlíš?“nadzvedl koutek úst. ,,Na tebe?! Jsi spadl z višně viď?.“ Zasmála jsem se. ,,No bylo to dobrý, ale ještě hezčí by to bylo s tebou.“přitiskl se na mě. ,,Nech mě být!“ zvýšila jsem hlas a snažila se ho bouchnout do rozkroku. ,,Tak pozor mladá dámo. Ten zlý Justin se vrátil!“ koukal na mě se zlobou v očích. ,,To..to nevrátil.“Udržela jsem náš oční kontakt. Chci zjistit, jestli na něj mám nějaký vliv, nebo jestli to včera byla vážně jen jeho nevolnost. ,,Jak to myslíš?“ ,,Ty nejsi zlý, umíš být i hodný Justine.“ Bylo mi to odporný ale pohladila jsem ho po rameni. A vážně… funguje to! Odstoupil ode mě a zdálo se, že chce odejít. ,,Nikdy nebudu hodný Claire.“ zakroutil hlavou. ,,Můžeš být.“ ,,Já jsem jen zlý, zapamatuj si to.“ Trochu zvýšil hlas. ,,Nebudu si pamatovat něco, co není pravda.“ Přistoupila jsem k němu blíž ale naštěstí někdo zazvonil. Zázrak! Nevím jak bych se z té situace vyvlekla. Justin je možná hodný..jako bych cítila, že je to pravda. Ale..nebudu tomu věřit. Ale aspoň vím, že musím být na něj hodná, aby mě poslouchal.