TOGETHER FOREVER??

6.Kapitola - Asi sis našla lepší kámoše

Když jsem se ráno vzbudila neubránila jsem se dalším myšlenkám. Tři věci jsem věděla jistě. S Patrickem se cítím bezstarostně, jakobych na vše zapomněla, s Justinem jsem ráda a cítím se bezpečně, naproti tomu že to bezpečné není a nakonec..vím, že s oběma chodit nemůžu. Asi uvidím postupem času, který o mě bude víc stát a jak se to vyvine. No, je půl sedmé tak už radši vstanu. Nejprve si hodím věci do batohu, pak zajdu dolů do kuchyně a udělám pár toustů. Vytáhnu nutellu a namažu si dva pro sebe. Za chvíli vstane bratr. ,,A hele snídaně, super.“ Sedne si a veme si taky dva. ,,Běž vzbudit Biebera.“ ,,Co? Ty chceš aby šel s tou rukou do školy?!“ vyvalila jsem oči. ,,Hele, mně je blbě, tak mě neser.“ Aha no starý bratr se vrátil…tak ho radši půjdu vzbudit. Když jsem přišla k pokoji, kde Justin spal potichu jsem otevřela dveře a viděla jsem jak stále sladce oddychuje. Nechtěla jsem ho budit, ale neměla jsem na výběr. ,,Justine“zašeptala jsem. Něco naštvaně zamručel a lehl si na záda. ,,Jussi musíš do školy.“ Pohladila jsem ho po vlasech. ,,Pojď posnídat.“ ,,Ne“ odmítal otevřít oči. ,,Jak myslíš, tak já jdu..“ vstala jsem a odešla dolů dojíst tousty. Za chvilku se došmátral dolů i pan Bieber. ,,Na, posnídej.“ Přisunula jsem mu talíř s již namazanými tousty. Sám by to asi namazat nezvládl. ,,Jdu se převlíct.“ Odložila jsem talíř do dřezu a šla do pokoje. Vlezla jsem si do mé koupelny. Udělala jsem ranní hygienu a pak si oblíkla tmavě modrou sukni a fialové triko na ramínka. No fialová je prostě má oblíbená barva. Namalovala jsem se, učesala a vzala batoh. Když jsem vycházela z pokoje, nahoru přišel Justin. ,,Asi mi budeš muset pomoct s tím trikem.“ Usmál se. ,,Jo..“hodila jsem batoh na zem a šla s ním do jeho pokoje. ,,Em a který chceš?“ hrabala jsem se mu v tašce, kterou si k nám včera přivezl. ,,To je jedno…Máš hezkou sukni.“ Otočila jsem se a viděla jak mi kouká na zadek. ,,Hele“, vzala jsem černý triko s krátkým rukávem, „ tady máš triko a nekoukej kam nemáš.“ ,,Tak prosím.“ Předklonil se jako včera a já mu s menšími potíži triko navlekla. Dát to na něj je horší než to z něj sundat.. ,,A nechceš mi dát i kalhoty??“ zaculil se. ,,Justine..!“ šťouchla jsem ho do hrudi a šla radši pryč z pokoje. Vzala jsem si batoh a šla dolů. Tam jsem umyla nádobí a narazila jsem na Petera. ,,Kde je Bieber?“ ,,No asi se oblíká.“ ,,Ježiš tomu to trvá jako holce.“ ,,No kdybys ho nestřelil, tak by byl rychlejší.“ Vyčetla jsem mu. Na to nic neřekl a zalezl zpět do pokoje. Chvíli potom, přišel Justin dolů. ,,Kde je Peter?“ ,,V pokoji.“ ,,Aha“ zakousl se do rtu a koukal na mě. ,,Nech toho“ šla jsem si nazout tenisky. Vážně nepotřebuju aby mě sváděl, já nejsem na rychlovky jako on a už vůbec ne s bráchovým kámošem. ,,No konečně jsi vylez.“ Uslyšela jsem Petera. Po chvíli jsme všichni vylezli ven. Peter šel mezi náma..naštěstí.  Všichni jsme šli potichu. Peter si v půlce cesty zapálil..to vážně miluju, budu zase celá smrdět. Za chvilku jsme narazili na zbylé tři členy jejich party. Jejda to bude pomluv až mě ostatní uvidí s nima přijít do školy…Což se stane asi poprvé. Šli jsme s Justinem jako poslední. ,,Přijdeš o přestávce na záchod?“zašeptal. ,,Ne! A nech toho už!“ vrhla jsem na něj hnusnej pohled. Jestli s tímhle nepřestane tak se na něj vykašlu. Začíná mi připadat jako nadrženej úchyl. ,,Ahoj“ přišel za náma Luke. ,,Ahoj“usmála jsem se na něj. Připadal mi z nich nejrozumnější. Možná i rozumnější než Justin. ,,Co ruka?“ ,,Bolí.“ Koukl na něj samozřejmým pohledem Juss. Teď jsem šla mezi Lukem a Justinem. ,,Běžte před nás“ řekl George. ,,Proč jako?“zeptal se otravně Justin. ,,Nepotřebuju aby na mě holky zase házely svůdný pohledy“ zasmál se. Mně to směšný nepřijde. Asi protože je to stejnej debil jako Peter. Ale víc namyšlenej. No šli jsme tedy před ně. Když jsme přišli ke škole, začaly na nás ostatní hledět a mně bylo jasný, že s nima jdu do školy naposled! Už jsme byli u vchodu když Justin prohlásil. ,,Claire, ještě se uvidíme.“,,Jo“usmála jsem se na něj stejně jako on na mě a já se chystala vejít. No naneštěstí jsem uviděla Ninu, Andyho a Patricka. Úsměv mě hodně rychle přešel a já šla k nim. ,,Ahoj.Co vy tu tak brzy?“ Snažila jsem se znít normálně. ,,Od kdy se taháš s jejich partičkou?“ koukal na Petera Andy. ,,..Od včerejška.“ Andy jen zakroutil hlavou a šel do školy. Koukala jsem na něj celkem překvapeně. ,,Tak kdy nám řekneš co se stalo? Nějak nevíme co si myslet!“ koukala naštvaně Nina. ,,Na obědě.“ ,,Fajn“ zkřížila ruce na hrudi Nina a odešla za Andym. ,,Patricku…?“ přistoupila jsem k němu blíž. ,,Asi sis našla lepší kámoše.“ Otočil se a šel za Ninou. No tak tohle je vážně super! Začíná zatím „nejlepší“ den mého života. Za chvíli přijdu do třídy, protože zazvonilo a sednu si vedle Patricka. Celou hodinu angličtiny jsem na něj koukala, ale on na mě ani nekoukl. Po té dlouhé hodině následovala přestávka. Ti tři se sešli u lavice a já asi poprvé byla sama. Bylo mi do pláče. Známe se tak dlouho, a teď se to tak pokazí! Vstanu tak rychle až židle spadne na zem a pak jdu pryč. Samozřejmě nezapomenu prásknout dveřmi od třídy.No naštěstí nikde není žádnej učitel, ale za to spousta hledících očí. Šla jsem na záchod a tam brečela. Chápu, že se zlobí, ale copak už jsem se v životě dost nenatrápila? Tohle mi ještě scházelo. Momentálně mám chuť všechny poslat někam..! Ale přestávka netrvá věčně. Vylezu ven před zrcadlem si utřu rozmazaný makeup a jdu zpět do třídy. Sednu si do lavice a rozhodnu se nic nevnímat. Musím přemýšlet jak to všechno napravit. Jediná šance je oběd. Můžu jim to vysvětlit…snad to pochopí. ,,Slyšíte?“ zařve někdo. Zvednu hlavu a uvidím tam tu nejvíc pitomou úču na matiku. ,,Jo, to je….“ Dlouho hmmám protože jsem vůbec nic nepočítala. ,,Ještě jednou nebudete dávat pozor a nechám vás po škole!“ zaječela a pak se věnovala ostatním. Já radši jen poslušně počítala a modlila se ať už je konec hodiny. Naštěstí zanedlouho zazvonilo na dlouhou přestávku. Dřív než Patrick vstal, chytla jsem ho za ruku. ,,Patricku..“ ,,Co?“ koukl na mě stejným pohledem jako předtím Nina. A to se známe teprve den! ,,Můžu s tebou mluvit?“ ,,To nevím“ ,,Prosím, chci ti to říct.“koukla jsem na něj prosebně. ,,Tak povídej.“ Otočil se ke mně. ,,Tady ne.“ Rozhlídla jsem se po třídě. ,,Pojď ven.“ Zvedli jsme se a šli před školu. Tam můžeme když je velká přestávka. A odhaduju, že tam bude i Peter s klukama, protože si chodí zapálit. Když jsme vyšli ven uviděla jsem je na parkovišti, tak jsem si sedla na zábradlí před školou a Patrick udělal to samé. ,,Takže..?“ ,,Takže..hádám, že ti Andy řekl o Peterovi a Justinovi. Proto ti řeknu jen co se stalo. Víš, když si někdo z nich najde holku, která ho změní k lepšímu, tak ji ti ostatní musí…no..prostě zabít.“ ,,Co?!“ vyjekl Patrick. ,,Ššššt! Jde o to, že..když jsme stáli před tím naším domem a brácha mě ztrapnil. Byla jsem hodně naštvaná. Začla jsem na bratra před klukama řvát a on…na mě pak vytáhl pistoli.“ Koukla jsem na Patricka jak hleděl vyděšeně…no ale musím mu to říct. ,,Peter mě chtěl zabít..ale vidíš jak má Justin obmotanou tu ruku?“ ukázala jsem na Justina, ,,To má protože ho Peter střelil, když si stoupl přede mě. Pak jen jeli do nemocnice a večer byli zpět. Justin teď u nás několik dní bydlí. Brácha po tom co se stalo, už není tak agresivní, protože ho můžou zavřít. A dnes jsem s nima přišla, protože…Prostě Justin s náma bydlí a .. vlastně ani nevím proč šli se mnou do školy.“koukla jsem do země. ,,To všechno myslíš vážně?“ pořád vyděšeně koukal Patrick. ,,Ano myslím, je to pravda. Hele já už jsem si v životě zažila hodně zlých věcí. Ztratila jsem rodiče a bratr se mnou zacházel jako s kusem hadru. Ale nechci ztratit Ninu ani Andyho. Ani tebe. Ale…Justin mi zachránil život..a včera jsem se s ním zase líbala..ale už víc….ale to není pro tebe.“ Jemně sem se usmála. ,,Co když se ti ale něco stane.“ Slezl ze zábradlí Patrick a já pak taky. ,,Nestane, když budu s Jussem. Ale to musí Nina a Andy pochopit. Nesnáší ho..nikdo neví jaký je doopravdy..kromě mě.“ ,,Ale..“koukl na mě Patrick. ,,Hele já tě mám ráda, a nechci ztratit ani tebe.“ Pohladila jsem ho po tváři. ,,Pojďme zpět do školy.“ Navrhla jsem a šli jsme zpět. Přišli jsme do třídy a Patrick si sedl překvapivě se mnou. ,,A…Justin na tebe žárlí..“ usmála jsem se na něj. ,,Co?“ vykulil na mě oči. ,,Jo, dozvěděl se, že jsme byli v té cukrárně..“ Slyšela jsem jak se trochu zasmál. ,,Jo, vlastně mě tak napadlo..jestli bys třeba nechtěla někam zajít jen se mnou..?“ ,,No, pokud to nebudeš brát jako rande…“ ,,Ne“ zaculil se a koukl do země. No..řekl ne ale podle reakce říká ano… Ale..o nic nejde, je to jen kamarád.I když..známe se den a přijde mi to jako věčnost. Ale jak už jsem řekla, nemůžu chodit s oběma. ,,Hele Patricku, nechceš jim to na obědě říct ty a pak mi sdělit jejich reakci?? Já bych asi chtěla vidět Justina.“ řekla jsem mu v Zeměpise. ,,Em..když myslíš, že to ode mě bude znít líp.“ Usmál se. ,,Děkuju“ zaculila jsem se a pak už v klidu poslouchala učitelku. Další hodinu jsem si kreslila do sešitu. Miluju kreslení, a byl přírodopis, ten mě nebaví a navíc náš učitel je úplně slepý. Poté nastal oběd. Já řekla kuchařce ať mi ho zabalí a zatímco si Nina, Andy a Patrick brali jídlo, já se šla porozhlédnout jestli někde neuvidím Justina. Po chvilce jsem viděla jak se k jídelně blíží Peter, Luke, Michael a George. Bez Justina! ,,Ahoj, kde máte Justina?“ ,,Určitě je na záchodě s nějakou holkou.“ Zařechtal se George a mě zmizel úsměv z tváře. To by mi snad neudělal. ,,Řekl, že mu není dobře, tak jsme šli bez něj.“ Objasnil mi Peter. ,,Aha“ chtěla jsem pokračovat v cestě, ale Luke mi pošeptal ,,Běž nahoru“ a usmál se. Úsměv jsem mu oplatila a utíkala jsem po schodech do prvního patra. Bylo tam hodně lidí, ale Justin nikde. ,,Achjo“ povzdechla jsem si a sedla si na lavku. Když jsem se rozhlížela, všimla jsem si, že Justin vykoukl z rohu a ukázal mi hlavou ať jdu za ním. Vstala jsem a ráda jsem šla. ,,Ahoj, prej ti není dobře.“usmála jsem se a zatvářila se i starostlivě. ,,Dobrá výmluva viď?“ usmál se. ,,Chtěl jsem tě vidět“ dodal. ,,Já tebe taky“ řekla jsem mu a on si mě k sobě přitáhl. Dal mi pusu a já ho vzápětí odstrčila. ,,Justine..někdo nás uvidí.“ ,,A to snad vadí?“ ,,Jo, mohl by se to dozvědět Peter a to nechci riskovat.“ Znova si mě přitáhl a sáhl mi na zadek. ,,Máš pravdu necháme to na večer.“ ,,No já nevím jestli budu doma.“ Sundala jsem mu ruku z mého pozadí. ,,Co?“ ,,Chtěla jsem někam zajít s mým kámošem.“ Vyčkávala jsem jeho reakci. ,,No jasně musí se to vystřídat co?“ pustil mě. ,,Justine, o nic nejde, jen půjdeme ven. Mám tě ráda, tak proč tohle říkáš?...Ale nechodíme spolu, takže by to bylo jedno! A nemluv na mě jako na nějakou couru!“ ,,Tak když mu dáš, nechceš pak dát i mně?“ Koukla jsem na něj nechápavým pohledem …,,Jestli nepřestaneš s tím perverzáctvím, tak se na tebe vykašlu úplně!“ zaječela jsem a šla rychlým krokem na své patro. Nechápu o co mu jde?! Umí být tak hodný a někdy tak… Nevím co si o něm mám myslet! Namířila jsem si to do učebny chemie a vybalila si věci. Pak jsem si vytáhla zabalený oběd a něco snědla. Po chvíli se začínala třída zaplňovat a já čekala až přijde Nina a ti dva. Nakonec se objevili ve dveřích a Nina se hnala ke mně. ,,Jsem ráda, že jsi v pořádku.“vrhla se na mě a objala mě. Já ji s radostí také objala, protože jsem byla ráda, že už se nezlobí. ,,To jsem ale jen díky němu..“dodala jsem. Nina mě pak pustila a šla si vybalit věci. Pochopila jsem, že Justina jen tak nezačne mít ráda a po tom jak se chová štvě i mě. ,,Andy, ty se pořád zlobíš?“ koukla jsem na něj smutně. ,,Já ti nevím.“ Povzdychl. ,,Aha“ chtěla jsem se vrátit do lavice, ale on mě zezadu objal. ,,Ale vím, že bych tě nechtěl ztratit.“ Usmála jsem se a počkala až mě pustí. Otočila jsem se k němu a on se na mě uculil. ,,A Bieber možná není takovej debil jak se zdá. Ale..stejně nevěřím, že tě má vážně rád.“ Vybalil si i on věci. ,,Tak uvidíme.“ Řekla jsem a šla k lavici za Patrickem, který si dopisoval učivo, které nestihl opsat předtím. ,,Děkuji, že jsi jim to řekl..nakonec jsem jim to měla říct sama.“ ,,Proč? Nelíbilo se ti s Bieberem?“ koukal stále od sešitu. ,,Řekněme, že ani moc ne.“ Koukl na mě a pak zase opisoval. ,,Tak…můžeš dneska v sedm?“ zeptal se, když měl hotovo. ,,Jo,sedm je fajn.“ Usměju se přetočím se dopředu, protože už nastala hodina. Chemie je jeden z mála předmětů, který mě baví, takže se nenudím. Po chemii bude už jen tělocvik a pak půjdu domů. Justin přijde později, ale budu s ním muset vyřešit to jeho chování. Kolem jedné zazvoní a je čas ne převlečení. Tělocvik máme s klukama, ale šatny odděleně. ,,Nino..?“ oslovila jsem jí v šatně. ,,Jo?“ ,,Ty budeš asi navždy nesnášet Justina, že?“ sedla jsem si když jsem byla už převlíknutá. ,,Hele,“ sedla si ke mně, ,,Jsem..ráda, že tě zachránil, ale já nevím, nevěřím mu..“ ,,No, neznáš ho“ ,,Neříkej mi, že je tak úžasnej.“ vyvrátí oči vsloup. ,,No, to není“ ,,Tak vidíš.“ Jo vidím, ale jediný v čem mě štve je to jak se chová, jinak by byl úžasný…No, pochvíli zazvoní na hodinu a jdeme hrát vybíjenou.

Po hodině tělocvik skonči, převlíkneme se a jdeme domů. ,,Hele nevadilo by vám, kdybych šla s Patrickem sama?“ koukla jsem na Ninu a Andyho. ,,Neeee..“koukli na sebe překvapeně. Zaculila jsem se a šla jsem za Patrickem, který čekal už před školou. ,,Půjdeme dnes bez nich jo?“ ,,Tak jo“ přikývl. Po chvilce ticha jsem se zeptala. ,,Tak kam mám dnes přijít?“ ,,No, můžeš jen nakonec ulice, chci ti ukázat jedno místo?“ ,,Místo? Já myslela že půjdeme někde do cukrárny nebo tak.“ Řekla jsem udiveně. ,,Ne, já chtěl něco, kde budeme sami dva.“ ,,Aha..“ lehce jsem znervózněla. ,,Ale..jseš si jistej? Zas tak dobře a dlouho mě neznáš..“ ,,Proto bych tě chtěl poznat..víc.“ koukl na mě. No skvěle byla jsem už silněji nervózní! ,,Em, jo..no..jasně..proč ne?“ začla jsem trochu koktat. On se jen zaculil a já chtěla být co nejrychleji doma. Zbytek cesty bylo trapné ticho, protože jsem nějak nedokázala mluvit. Až jsme konečně přišli před dům. ,,Tak, v sedm.“ Mrkla jsem na Patricka a on přikývl. ,,V sedm“. Usmála jsem se..,,Tak ahoj.“ Rozloučila jsem se s ním a utíkala domů. Sakra, jsem nervózní už teď! Vyběhnu nahoru do pokoje a plácnu sebou na postel. Bože, tohle nepřežiju, a už vůbec nepřežiju to, jak bude Justin žárlit! Tohle bude moje smrt! Je půl třetí…ještě 4 a půl hodiny. Tak to je naštěstí celkem dost. Po chvíli si vytáhnu úkoly a udělám si je radši hned, než abych si je dělala až večer. Pak si lehnu zpátky a chvíli poslouchám písničky. Po hodině uslyším i přes hudbu bouchnutí dveří…Justin přišel………