Náhoda??[POZASTAVENO]

10. Kapitola

Vím že na všechny tyhle otázky odpověď nedostanu.
Ale aspoň na některé by se mohla najít.
Trápím se a to hodně, ale já to prostě nedám. Ubližuju sobě, i lidem v mém životě. Nechci abych o ně přišla. Zvlášť o kluky teda víc o Marcuse, ale já prostě....... je to těžší než to vypadá.
Nejhorší je že já Maca nehorázně miluju a život bez něj by neměl žádnej smysl. Vím teďka říkám jen samí debilní kecy a sama v sobě se už ani nevyznám. Nevím co chci jestli být s nejlepším klukem co jsem kdy potkala a psychicky se hroutit a nebo být bez něj a žít smutný život s výčitkama svědomí ?! Asi to první radši budu trpět já než on a třeba se MMerky uklidní....
Takhle sem se užírala asi další tři hodiny, musela jsem se zvednout protože se ozvalo klepání a po té i zvonek. Seběhla jsem schody a otevřela dveře.

,,Tak moc jsem se o tebe bál. Tohle už mi prosím nedělej" řekl Marcus když si mě uvěznil do medvědího objetí.

,,Macu co tady děláš?"rozesmála jsem se.

,,Říkal sem ti to, měl jsem o tebe strašnej strach. Bál jsem se že sis něco udělala víš....no....kvůli těm holkám" nestihl to doříct, protože moje ego je lvl up😅

,,Miláčku kdybych si chtěla něco udělat myslíš že bych se ani nerozloučila?" zase jsem se rozesmála. Jen sklopil pohled na svoje boty a přikývl.

,,Omlouvám se, jsem strašnej idiot"

,, Jo ale MŮJ MOC KRÁSNEJ idiot" dala jsem mu malou pusu a on jen nespokojeně zamručel.
Záčala válka jazyků ale najednou se zase rozezněl zvonek. Běžela jsem tam a ve dveřích stál udýchaný Martinus.

,, Pali prosím tě Marcus se stratil a....a....a já prostě nevím kde je. Bojím se že si něco udělá."

,,Klid Tinusi pojď dovnitř a sedni si do obýváku. Chceš něco k pití?"

,,Vodu prosím" dořekl to a já jsem zmizela v kuchini a začla se potichu smát.

Pohled Martinuse

Hledal jsem ho snad všude. Nikde nebyl. Hrozně jsem se o něj bál. Rozhodl sem se že to musím říct Pal.
Běžel jsem stále směrem k ní domů.
Doběhl jsem, zazvonil, popovídal si s ní a nakonec jsem se šel posadit do obýváku. Cítil jsem jak se mi začínají plnit oči slzami a najednou jsem uviděl Marcuse jak si spokojeně sedí na gauči. Štípl jsem se, ale sen to ani nebyl. Zkusil sem si i promnout oči jestli to není nějaký blud. Ale nebyl můj bratříček se konečně našel.

,,Macu doprdele co jsi mi to proved já se z tebe snad zvencnu. Ty debile víš kolik jsem toho naběhal jen abych tě našel?" Rozesmál jsem se nad jeho šokovaným a zároveň pobaveným výrazem.

,,Překvapení ?!" Zasmál se a já ho jen uhodil do ramene. Tohle mu jen tak nedaruju. Jestli si myslí že já ho budu příště jako nějakej otrok hledat tak se šeredně mílí.

,,To je mi teda to nejlepší překvapení který sem za svých šestnáct let zažil!"

,, Co tak důležitýho tady probíráte kluci??" přišla Pal a položila přede mě skleničku s vodou.

,, Díky" poděkoval sem a usmál se na ni.

,, Za nic, taaak.... asi si našel co jsi hledal ne?"

,, Jo a ani si neumíš představit jak moc bych ho teď rád uškrtil"