Prší... Jediné co slyším jsou velké kapky dopadající na auta a jediné co cítím, je ona kapalina padající na mé zubožené tělo. Vsakují se velmi rychle. Kéž by se takto rychle dokázala vsakovat minulost. To však nelze.
Ležím. Ptáte se proč?
Odpověď je snadná.
Srazilo mě auto.
Byla to náhoda? Či nehoda?
Ne. Bylo to tak určené. Můj osud který jsem si nadělala.
,, Jste v pořádku???!!! ''
Má to však špatný konec a hádejte jaký...
Žiju.
