Přišla jsem již domů.Ticho..Nepozdravila jsem ,už se o to ani nesnažím.Celá promočená jsem si sedla na vysokou černou židli v mém pokoji.
,,Enie ? Jdu nakoupit něco k večeři,ukliď si alespoň ten pokoj a vynes koše."zavřela za sebou dveře mamka.
,,Dobře.."zavřela jsem oči.Ještě jsem uslyšela odjet její auto a pak jsem jen čekala.
Mokrá,unavená,bez chutě žit..,,Enie.."pošeptal mi kdosi za zády.Vlastně já vím kdo to je..Jen si to stále nepřipouštím k tělu.
Člověk,který za mnou chodívá v noci do pokoje ,nebo když mamka není doma..Člověk předstírají,že je vše tak jak má být..Člověk,který mě..mnohokrát pošpinil..Člověk říkajíc si "táta".
