4🍟

122 17 7
                                    

Candice:

Nádech,výdech. Pravou nohou jsem vykročila,přes práh dveří naší školy a zarmouceně si povzdechla. Jak mohly ty dva měsíce utéct tak rychle? Pomalu jsem se ploužila do mojí třídy,kde už na mě měla čekat Lexy.

Do třídy jsem vešla jakoby nic a zamířila jsem k  mojí lavici za Lexy. Objaly jsme se spolu a já jsem si hodila tašku vedle stolu a pleslkla sebou na židli.

,,Ahoj,Candi. Co takhle,kdybychom si večer někam zašli?" Přišlo za mnou to bezmozkové monstrum s naprosto nechutně velkým úsměvem. ,,Jebe ti,Gunnarsene?" Sjela jsem ho nevěřícně pohledem. ,,Proč by mělo,Løvland?" Pozvedl pobaveně obočí a hlavu natočil víc dolů směrem ke mě. ,,No já nevím,možná proto,že jsi mě před prázdninama poslal s mým vyznáním lásky do říše zahradních trpaslíků a teď mě zveš na rande?"Řekla jsem jakoby nic s protočila očima.

,,A jak ses v říši trpaslíků měla?" Nasadil svůj pobavený úsměv a nejspíš doufal,že bude znít vtipně. ,,Zahradních trpaslíků,tupcě." Odfrkla jsem si naštvaně. ,,A bylo to asi jakobych zbytek svého života musela strávit s tebou." Při posledním slově jsem mu zabodla prst do hrudi a naštvaně nafoukla tváře. ,,Takže ráj na zemi,teda v říši zahradních trpaslíků?" Uchechtl se a zasněně se na mě podíval. Tomu debilovi absolutně přeskočilo. ,,Ne,ty imbecile,ty by bylo spíš peklo." Odfrkla jsem si a neplánovala se s ním dál vybavovat a tak jsem se otočila a začala si chystat věci. ,,Mrzí mě to." Zaslechla jsem zašeptat toho blonďáka za mnou,ale dělala jsem jakože nic,protože za chvilku stejně odešel.

,,Dobře,holka,jsem na tebe pyšná." Poplácala mě Lex po zádech jako hrdý otec svého syna. ,,Ale asi si budeme muset promluvit,země zahradních skřítků je traumatizující místo."

,,Dobře, tati." Odpověděla jsem dětským hláskem a s Lexy jsme se naráz rozesmály.

***

,,Nemůžeš už odprejsknout?" Zasyčela jsem na toho blba co mě pronásledoval už od školy.
,,Uhádlas,nemůžu." Vycenil na mě ty svoje až moc rovné,čistě bílé zuby. ,,Jak myslíš." Pohodila jsem lhostejně rameny a prostě si ho nevšímala. Nešla jsem ale domů,to poslední co chci je,aby tohle bezmozkové stvoření vědělo kde bydlím,a tak jsem šla radši do parku.

,,Notak,Candi,nemůžeš na mě být naštvaná věčně."Praštil mě lehce do ramena,nečež jsem si ho hned rukou utřela s nechutným výrazem v obličeji. ,,Představsi,že můžu." Odfrkla jsem si a znovu přidala do kroku.

,,Co takhle začít znovu?" Úplně v klidu mě dohnal a rovnou se postavil přede mě,čímž mě donutil se zastavit. ,,Žertuješ? Musíš být blbý jestli si myslíš,že můžeme začít znovu!" On je absolutně vymaštěný,jen klid Candice. ,,Každý má svoji druhou šanci." Pohodil rameny a zakřenil se na mě. ,,Jsi šílenec? Nedám ti druhou šanci!" Proč se ho furt ptám? Já přece moc dobře vím,že on šílenec je. ,,Tak v tom případě ti nedám já třetí šanci." Nafoukl naštvaně tváře. No co říkám?

,,To mi nijak nevadí." Uchechtla jsem se sama pro sebe. ,, Ale mělo by." Nafoukl tváře ještě víc až to vypadalo,že mu za chvíli prasknou. Ale i přes to se usmál. ,,Vypadáš jako žába,co se snaží nabalit královnu." Vyprskla jsem smíchy při pohledu na něj a jeho velmi laškovný mrk. ,,Ale i ta žába by u mě měla větší šanci." Dodala jsem a trochu se narovnala. ,,I můj děda by vymyslel lepší stěr." Protočil očima.
,, A navíc odkdy si říkáš královna?" Pozvedl obočí a natočil hlavu na stranu jak to dělalavají roztomilí psi. On ale nebyl roztomilý,byl spíš jako nějaký uslinataný boxer ( nic proti nim,jen se to tu hodí😅). ,,Hele,nerada si s tebou povídám,takže půjdu domů,čau." Ignorovala jsem jeho předešlou otázku a stratila se ve skupince právě procházejících lidí.
Po asi pěti minutách jsem byla doma,ale než jsem se dostala k mojí milované lásce ledničce,musela jsem čelit svojí matce a vysvětlit jí,že jsem doma později protože mě zdržel jeden kretén z mojí třídy. Když jsem ji všechno vysvětlila akorát mi řekla,že bych si jako slečna měla více hlídat slovník a nakonec mě pustila za mou opravdovou láskou.

¡Holá amigos!❤️
Jsem po dlouhé době zpět opět s novou kapitolou a protože jsem to nestíhala dřív tak se zeptám teď.
Jak jste přežili první týden školy?🤣🖤
Já teda zatím stále žiju😅
Chtěla bych moc poděkovat za 100 sledujících❤️🖤💖 ,pro někoho malé číslo,pro mě ale obrovské💖

Doufám že se vám kapitola líbila a uvidíme se příště 💖

Vejunka😘🍍

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Sep 09, 2018 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

•Are you crazy?• [M&M FF CZ]Kde žijí příběhy. Začni objevovat