Druhá světová válka

Ve službách války-Úvod a problémy se zásobami

      Je 7.červen roku 1944. Včera jsme se vylodili v Normandii společně s 101 námořní pěchotou na pláži Omaha. Po vylodění přišla celá divize o 31 mužů a 120 jich bylo raněno. Němci na tom byli o něco hůř. 52 jsme jich zabili a 89 mužů jsme zajali. Já přišel o dva střelce a překladatele. V mém družstvu je odstřelovač vojín Alexandr Archer, doktor nadrotmistr Georg Buck, můj zástupce plukovník Stuart Doyle, čtyři střelci rotný Bradley Fox, desátník Martin Hackman a svobodníci Kyle a James Floyd a já velitel kapitán Roger Freeman. Potřeboval jsem překladatele. Byl ke mě přidělen nějaký vojín Steve Price. Nebyl pro mě důležitý. Prostě další voják. Jeden z mnoha. 

10.červen 1944

Dostali jsme úkol. Máme hlídat most v nějaké vesnici. Kromě mého družstva tam jelo i jedno ženijní družstvo  8 dalších vojáků z 26. brigády převelení ke mě čtyři tanky M4 Sherman a čtyři stíhače tanků M10 Wolverine. Svezli jsme se k mostu. Byl celkem malý ale dost silný na to aby udržel tank. Tanky zaparkovaly a velitelé se u mě hlásili. M10 jsem poslal do malého lesíka kousek od mostu aby se tam zamaskovaly a zaujaly obraná postavení. Ženisty jsem poslal aby podminovali most.A pak šli do zákopu před mostem,  M4 byli zálohy měli nás zachránit pokud by se to pokazilo. Svého odstřelovače jsem poslal s desátníkem na zvonici, ze zvonice pokryl celou vesnici. Těch osm vojáků jsem rozmístil podél mostu a ty své jsem poslal do zákopů před mostem svobodníkům jsem dal dvě protitankové pušky a 90 nábojů. 

17.červen 1944

Už jsme tu týden a nepřítel nikde, dochází nám jídlo a spojenecké zásobování taky nikde. Ztratili jsme spojení se štábem. Jediné čeho máme zatím dostatek je munice. Za ten týden nepadl jediný výstřel. Ještě počkám dva dny a pak vyšlu jeden M4 aby zjistil co se děje. 

18.červen 1944

Nějaké letadlo se k nám blížilo ale než se k nám stačilo dostat někdo ho sestřelil. Nevíme jestli to bylo spojenecké letadlo nebo ne ani jestli ho sestřelili naši. Doufám že to nebylo to zásobovací letadlo. Jídlo tu máme tak na tři dny. Nesmíme opustit stanoviště. Nevím co budu dělat až nám dojde úplně. 

20.červen 1944

Máme poslední zbytky jídla spojenci nikde. Spojení jsme navázali. Nesmím poslat tank pro zásobování. Kdybych to udělal byla by to prý dezerce. Musíme vydržet. Ještě toho dne za mnou přišel můj zástupce: Pane máme poslední kus jídla co budeme dělat až úplně dojde ? Řekl jsem mu: Nebojte spojenci určitě dorazí včas. Řekl jsem to s nejistotou v hlase a můj zástupce si toho všiml: Pane oni nepřijedou že ? Netušil jsem co mu na to odpovědět. Řekl jsem mu: Musíme věřit že dorazí včas. Bál jsem se co se bude dít až dojde jídlo.