Pohled Anny
Moje večerní modlení asi bylo k ničemu. Hned ráno budík nezazvoní a já se vyhrabávám z postele až za pět osm. Rychle na sebe navlékám oblečení a udělám všechno to, co dělám každý jiný den a utíkám směr práce. Těsně před budovou si zlomím podpatek a tak s botami v ruce doběhnu k výtahu a rychle nastoupím. Když se otevřou dveře výtahu, dobelhám se ke své kanceláři, sednu si a přemýšlím, co s těma botami.
Asi po deseti minutách vyjde z kanceláře Max a zavolá mě i Liama do kanceláře, cítím se docela nesvá, jelikož nevím, co mám od těch dvou čekat. Když vstoupím do kanceláře s Liamem za zády, tak mě Max vyzývá, abych si sedla, což hned učiním. Pozornost však věnuju svým nohám, které zdobí jen silonky.
" Jak dobře víte, naše firma se rozšiřuje. Máme už pobočky třeba v Berlíně, New Yorku, tady v LA a taky třeba v Tokiu. Jenže teď máme v plánu zařídit pobočku i v Paříži. Částečně už je tak nějak zařízená ale potřeboval bych, aby tam někdo jel a zkontroloval vše ohledně různých drobností, aby chod té firmy šel dobře. Vybral jsem si vás dva, jelikož chci, aby se váš vtah trochu zlepšil." dořekl a já sebou cukla. Tím mi chtěl říct, že strávím nějakou dobu sama s tímhle kreténem. Ano do Paříže jsem se chtěla vždy podívat, ale s ním to nebude ono. Nevydržím s ním den v práci, natož v jednom hotelu pár dní.
" Ještě aby jste se neptaly na zbytečnosti. Bude společně v jednom hotelu, jméno vám řekne Sam, ale budete i v jednom pokoji. Za to se omlouvám, ale jinak to nešlo. Letíte už zítra a budete tam až do pátku tudíž čtyři dny. Letí vám to v osm ráno, tudíž vám dám pro zbytek dneška volno aby jste se mohly sbalit." zářivě se usmál a já myslela, že mu tu lampičku, co stojí na stole, omlátím o hlavu. Tohle snad nemyslím vážně. Čtyři dny v jednom pokoji. Budu ráda, když přijede a můj psychický stav bude v pořádku a nebo pokud mě nezavřou za vraždu.
Otráveně kývnu a přemístím se zpět do své kanceláře. Vezmu si věci a snažím se zmizet dřív než vyjde i on. Jenže jak říkám štěstí mi uteklo a já tak musím čelit mu.
" Taky se tak těšíš, čtyři dny v Paříži, kdo by nechtěl, že?" řekne až moc přesladce. Jen se na něj kouknu, usměju a už, už mířím k výtahu. On mě ale dobíhá a nastupuje se mnou.
" Co je s tebou, chováš se jak nabručený medvěd, stalo se něco?" optá se. Zaraženě na něj kouknu a když mu to zřejmě ani po pěti minutách nedochází, tak se nadechnu abych se uklidnila a v klidu mu to vysvětlila.
" Co je se mnou? Spíš co je s tebou? Nejdřív si milý a pak zas hnusný. Pořád to střídáš a nemysli si, že jsem nějak šťastná, že musím jet do Paříže zrovna s tebou. Chováš se ke mně jako ke kusu hadru a mě už to nebaví. Ještě včera si říkal o mě věci, které ani nechci opakovat a teď děláš jako bychom spolu letěli na líbánky. Hele tahle hra mě nebaví, takže pokud mě omluvíš, nemám náladu se s tebou bavit." oddechla jsem si. Možná už říkám totální blbosti ale ta jeho bipolárnost mě už vážně vytáčí.
Koukla jsem se na něho. V jeho očích se mihlo překvapení a cosi, co jsem nechápala. Chvilku se na mě koukal a pak udělal něco, co jsem nečekala. Nakloní se nade mě, usměje se a pak spojí naše rty v jedno. Chvilku se bráním a pak začnu spolupracovat. Jeho rty jsou tak měkké a sladké, způsobují mi husinu po celém těle. Co se to semnou děje? Rychle se od něho odlepím, ale nic neříkám stejně jak on. Když se otevřou dveře vyběhnu a ani se neotáčím. Tahle naše cesta do Paříže nedopadne dobře.
Trochu kratší opět ale to je za ten týden, co jsem tu nebyla. Moc se mi stýskalo :3 O táboře vám povyprávím příště jeliož teď mě čeká díl s Paříží a ten asi bude dlouhý :D Chyby zas tak neřešte, pořád jsem tak trochu unavená :D
Co si myslíte o té puse ? Já jsem hrozná, já to furt budu zamotávat :D Jo a změnila jsem trochu ten čas ve kterém píšu, taková zkouška, líbí ?
Love you ♥
